Strach ze štěstí? 

Chvíli se cejtim jak magnet na chlapy a chvíli jako Bridget Jones. Magnet jsem naštěstí častějc, haha.

Když jsem byla po nějaký kocovině nebo co a pms mi zas bez klepání vlezlo do životě, tahala mě moje nejka na kafe. Lilo jako ve Forestovi, když jednoho dne začalo pršet a pak pršelo tři měsíce. Moje nálada byla akorát na to se s někým pohádat a zalízt do postele. K večeru mě ale chytla slina nebo mě možná totální nasranost zas dotlačila k chuti na pivo, každopádně Eve jsem jako sparinga nemusela dlouho přemlouvat. Vlasy jsem stáhla do drdolu, namalovala se jen řasenkou a outfit jsem taky nijak neřešila. Takhle se na mě pozná, že mám blbej den, když nemám vyladěný hadry, vyžehlený vlasy a přinejmenším rtěnku a linky. Hlavně jsem šla jen za ní do jediný hospůdky v naší čtvrti, takže proč to řešit, že jo.

Navzájem jsme si postěžovaly a po druhým pivu dostala skvělej nápad, že mě seznámí s jedním klukem, kterýho jí dohazovala kámoška. Eve je ale zadaná a snaží se vyhejbat možnostem jejímu příteli zahnout, protože po pár drincích úplně zapomíná na nějakou morálku a plány do budoucna. Takže prej kdyby tenhle frajer byl se mnou, bylo by to to nejlepší pro nás obě. "Jako je to od tebe hezký, ale vidíš mě, jak vypadám?!" Uchlácholila mě, že normálně jako vždycky. Tak dík no. S týpkem se dohodla, že za chvíli přijede na kole a pak ji napadlo mi ho ukázat. Lidičky, přísahám vám, nikoho tak dokonalýho jsem v životě neviděla! Vypadal jak Ken od Barbie, ale nabouchanej. A vzhledem k mojí snaze mít celoročně booty a pekáč buchet, se mi fakt líbil. No do prdele. A takovej kocour mě uvidí takhle? Zrovna když to Eve neskutečně sluší..No jo, co se má stát se stane, že jo.

Po chvíli nervů, jak na potítku při maturitě, dorazil ztělesněnej testosteron. Doufám, že jsem neměla otevřenou hubu dokořán, protože nikoho krásnějšího jsem v životě neviděla. Vešel a celý mu to tam patřilo. Byl vtipnej, výřečnej, milej a neměl v hlavě nasráno. Vzhled už víc komentovat nebudu, jinak se mi zase splašej hormony. Seděli jsme tam ve třech asi hodinu a půl, pak jsem šla zodpovědně domů. Eve mi hned psala, jak se mu líbím a druhej den mi začal psát i on. A mně celá ta situace přijde strašně nereálná, co by takovej model sakra dělal se mnou? Nevím, proč se tolik podceňuju, když je sebevědomí jediná správná cesta a ještě, když on má fakt zájem a chce se mnou trávit čas a já se mu posraná vyhýbám (mindfuck)

V tejdnu dělám přijímačky na vejšku a pak s ním něco podniknu, když mu z nějakýho důvodu přijdu zajímavá. Tuhle šanci si nesmím nechat protýct mezi prsty, protože přesně o někom takovým sním a on je teď tady. Ikdyz se mě teď snažej jiný chlapy zmást třeba pugetem růží nebo dopisama, musím dát na to, co už vím a na to, co chci. A já s ním chci zatraceně něco zažít a třeba zase cejtit lásku (fakt se v sobě ztrácím)

Teorie vs. Praxe 2. část

Po necelým měsíci nečekejte příliš velkou návaznost. Teoreticky by to tak být mělo, ale prakticky to byl tak hektickej měsíc, že tu návaznost prostě nečekejte. 

S posledním bejvalým nám hra na lásku vydržela tak tři tejdny, pět přespání, dvě další rychlovky v autě a jeden společnej nákup v Tescu. Jo a ještě zpětvzetí do party, protože to už přece bude forever. Dej si facku, člověče. Minulou středu se dopustil třetího striku v podobě řvaní na mě na parkovišti, kdy já seděla v autě a on mě nenechal ani vylizt ani odjet, hysterickej jako vždycky. Reftesh. A co si jako čekala, drahá? Že se po miliontý osmdesátý pátý změní? Hahahahah. No tentokrát jsem aspoň odešla se vztyčenou hlavou stejně jako prostředníčkem. Naser si, psychopate. Po pár vyměněnejch zprávách na pojmenování svejch pocitů je zas na černý listině a tam zůstane, dokud nepodstoupí lobotomii nebo nevyhledá psychiatra. Takže už na furt. A já už nikdy nebudu naivní a nedám mu žádnou miliontou osmdesátou šestou šanci, to vám tady slibuju. Teorie říká, že do stejný řeky dvakrát nevstoupíš, ale praxe dává jako příklad mě. 

O magické Filipo-Jakubské noci, jak už se psalo v jedné dětské knížce, na jejíž název si teď nevzpomenu, ale hlavní hrdinkou byla, světe div se, malá čarodějnice, se může stát i nemožné. A to se taky stalo. Už lehce připitá jsem se nechala zlákat Skládačkou na Legendario, hezky jsme si povídali, dívali se na hvězdy a poslouchali rap a chvilku po půlnoci, na 1. Máje, už mi nepřišel tak debilní jako většinou a najednou koukám, že spolu šukáme. Vyděsilo mě prvně, jak to pro něj vůbec nebylo těžký, mě dostat a druhak, že když jsem zapomněla na jeho narcistickou povahu, tak jsem si to užívala. No mozek mi naštěstí neodešel opilej spát a tak jsme to utnuli přesně v půlce. V nejlepším se má přestat a když nic jinýho, tak tohle byl nejlepší nápad. Teoreticky jsme to mohli dodělat, prakticky jsem na to kvůli jeho povaze neměla žaludek. A ikdyz se žaludkem nemá sex nic společnýho, tak s následným pohledem do zrcadla by mít mohl.

Začala jsem chybět automechanikovi nebo jak mu tady říkám. I přes to, jak si údajně váží svy přítelkyně, kterou nepodváděl jen první měsíc vztahu. Dobře, dva měsíce. Zprávy to byly sice hezký jo, ale nejsem žádný hej, pojď sem. A jak mě tímhle svým přístupem k ženám sral už dlouho, tak jsem dneska tý jeho přítelkyni, která ho musí milovat fakt neskutečně, že mu ty nevěry ignoruje nebo odpouští a už po trímiliontý šestnáctý věří jeho lžím, poslala ty jeho zprávy. Na začátku smsky si jí hrozně váží, následuje ale a potom už jen opěvuje mě a můj sexuální um. Lol, já si musím tyhle zprávy začít někam ukládat a za třicet let to vydám pod názvem "Muž, pán tvorstva, ale ne svého penisu". No každopádně, neposlala jsem to jen for fun, ale protože mi po třech měsících proseb odmítl vzít reklamaci jeho práce, za kterou bych znovu vytáhla minimálně bura. Teoreticky jsem mohla dál držet hubu nebo ho ojet pod podmínkou přijetí reklamace, prakticky mě všichni chlapi už tak serou, že jsem se jednou smilovala i nad nebohou přítelkyni. Ta mi aspoň poděkovala.