nepojmenovatelná a neuchopitelná,
se najednou vytratila.
Jakoby nad námi do teď vládlo jakýsi zlo,
které vlastnoručně přemohl princ,
kterýho u toho nikdo kromě jeho koně neviděl.
Ten princ byl skromnej a nechlubil se,
že nás všechny spasil,
takže jsme nikdo netušili o jeho hrdinským činu.
Následky jsme však pocítili kolektivně.
Najednou šlo všechno to, co se nám nedařilo.
Chtěli jsme změnit události, bejt lepší, plnit si sny.
Jenže ta tíha ve vzduchu nám v tom bránila a čím víc jsme se snažili vyhrabat ze sraček,
tím hloub jsme do nich zapadali.
Ke konci připomínaly bažinu, kde se nemůžeš ani hnout.
Jen se potapis víc a víc do těch všech sraček, už rezignujes na život i spravedlnost a jen čekáš, až to vše skončí.
Úplně zbytečnej příběh o hledání vyššího smyslu, kde ti karma chcije na hlavu a ty tomu říkáš déšť a zkoušíš v něm tančit, abys na oko zmírnil svoje zoufalství.
Jak může skončit tahle nevděčnost?
A dočkám se Tojo vůbec?
Nojo, dočkali jsme se.
Nechápu jak a proč, ale najednou je po všem.
Zas se mi krásně lehce dejcha a zas to začíná všechno dávat smysl a ne bejt jen zbytečný a bolavý.
Jak kdyby skončil nějakej můj koloběh a teď ho měl žít někdo jinej.
Možná mě někdo vykoupil v tom bloudění v kruzích.
Spíš o tom ten chudák ale neměl ani tušení.
Každý utrpení mě mrzí, ale dokud oběť nepochopí a nezmění to, nikdy to utrpení nebude zbytečný a nikdy se samo od sebe nezmění ve vlastní spásu a požehnání...
Pár z těch, co bloudili v kruzích se mnou, necejtej stejnou úlevu jako já...
Vidím je se ztrácet, vidím hnus a bolest a vidím to, jak se každej den můžou vysrat na trápení a přepsat konec autobiografie...
Nechápu, jak se může někdo mít tak v piči.
Spadnout jen jednou a zůstat ležet.
Taky jsem padla, ale už tisíckrát.
Pokaždý jiným originálním způsobem.
A nikdy jsem se nehodlala vzdát.
Kolikrát jsem umřela, tolikrát jsem e narodila.
Nebejt těch protikladů, který jsou do očí bijící, ty úplně opačný situace, který sem zažila behfm pár chvil.....nebylo by to takový wow
Jenže ono to wow bylo a ještě bude.
Minimálně teď cejtim nejlepší období svýho života.
Ikdyž tsk nazývám první okamžiky s hlavou venku z vlastní prdele dycky
