Felila sem na dně.
Felila sem tam dlouho.
Poznala jsem tam ty nejlidštější lidi s největším srdcem.
Byli zlomený, stejně jako já, víš?
V tom obyčejným světě musíš hrát hry.
Musíš popírat sám sebe a svůj rozum.
Musíš říkat, co se sluší.
Musíš zapadat do jedný z maximálně pěti škatulí.
Individualita se netoleruje.
Kdo říká pravdu, bude potrestán.
Proto jsme se sešli tam dole.
Byla jsem tam šťastná, víš?
Objevila jsem tam novej svět.
Přišla jsem tam na to, kdo skutečně jsem.
Někde mezi tou bídou a nejistotou byla svoboda a opravdovost.
Čas tam běží pomalu, ale aspoň máš čas přemejšlet.
Objevíš svůj skrytej potenciál.
Bejvalej mi říkal: "Můžeš bejt blbá, ale musíš si umět poradit."
Tam to platí dvakrát.
Musíš zahodit strach a ego.
Buď se odrazíš a staneš se tak nezastavitelnej a nebezpečnej pro okolí a nebo tě to semele a nikdo po tobě ani nevzdechne.
"O jednu nulu míň." řeknou známýmu, až ze zvědavosti zajdou na tvůj pohřeb.
Rádi tě budou řešit, když o všechno přijdeš.
Každej bude hned vědět, že seš v kriminále nebo na detoxu.
Svět miluje drama.
Aspoň teda lidi co v něm žijí.
Jsou tak zkažený.
Bože, ty to vidíš.
Nechtějí, aby ses odrazil.
Už ti nedokáží nijak ublížit.
Tys totiž neměl nic, jen sám sebe a zvládnul si to.
Máš něco, co oni ne.
Nenávidí tě.
A tebe nezajímají.
O to víc tě nenávidí.
Budou se snažit škodit ti různě.
Jenže nemají páky a každej jejich pokus se jim vrátí.
Nakonec to vzdají.
Budou jen vzdáleně přihlížet, jak záříš.
Nepochopí, jak to děláš.
Nedáš jim spát.
Budeš jim trnem v oku.
A ty budeš šťastnej, protože si neupsal svoji duši.
Šel sis za svým, ikdyž si musel často jít sám i skrz bouře.
No nevzdal si to.
Odměnou je pohled do zrcadla, kdy cítíš hrdost.
Nikdo nedokáže procítit všechny tvoje rány,
nikdo nikdy neobuje tvoje boty.
Ty to ale víš.
Počítej s tím, že to bude těžký.
Odměna ale stojí za to.
Lidi mají oči i uši, ale nevidí a neslyší.
To ale neplatí pro tebe, víš?
Počítej s tím, že lidi odejdou, že tě zraní a zradí.
Půjdeš sám.
Nebude komu se svěřit, nebude, kdo by ti pomohl.
Občas se bude zdát, že už nemůžeš pokračovat.
V tu chvíli zpozorni.
Brzy se stane zázrak.
Budeš nahoře.
Nebudeš už ale nikdy s těma "normálníma".
Ze dna tě to totiž buď pošle pod zem nebo na vrchol.
Není nic mezitím.
A všechen čas o samotě se ti vrátí, protože se objeví praví přátelé.
Takoví, kteří si taky prošli sami svým dnem.
Takoví, kteří to nevzdali a věřili, že potkají přítele jako jsi ty, víš?
Začneš si tam vážit všeho.
Budeš milovat každej novej den.
Znovu pochopíš to, co si už dávno věděl.
Musíš překročit svůj stín a všechno, co si dosud znal, nechat být.
Skutečnost ti zničí všechny iluze, pochopení bolí.
Probuzení bolí.
Pak už ale nebolí nic.
