Díky Vám

    Od posledního příspěvku se stalo tolik sraček, že Bukowskiho knihy jsou oproti tomu dětská literatura. Teď už jsem se vysrala na pláč a litování se. Dokonce jsem se vysrala i na nějaký rozčilování, protože ve finále jsem všechno odnášela jen já. Co zaseješ, to sklidíš. Jak jsem mohla zapomenout? 

    Pár dní už se nechávám unášet okolnostmi. Jak mi poradila kámoška: "Buď jak teflonová pánev. Všechno přijmi a nech to po sobě ztýct. Nepouštěj to skrz sebe.". Ani bych nevěřila, kolik mám ve skutečnosti skvělých pravých přátel. Upřímně jsem za ně vděčná. A vlastně jsem vděčná i za všechny ty sračky, protože nebejt sraček, tak ty pravý od falešnejch nerozeznám. Cejtim, že se zas všechno obrací k lepšímu. Protože všechny moje "jistoty" jsou ta-tam, ale kupodivu i to obrovský břímě, který jsem si teď přes půl roku táhla s sebou. Neumím to popsat, ale bylo to, jak kdybych si sama nasadila nesnesitelný otěže a nevěděla, jak je sundat, když jedinej klíč od nich jsem měla já. Sara, královna paradoxů. Díky Vám