Třeba je diagnóza nedostatek sexu 

Za těch pár dní se toho hodně změnilo. Tak trošku mě zradilo zdraví, takže teď trávím hodně času po doktorech, který mi pořád berou krev, která mi nikdy neteče a já tenhle rituál fakt k smrti nesnáším, takže zažívám křest ohněm. O to víc, když nepřináší žádný konkrétní výsledky a rozřešení. Aspoň si vždycky pokecám s takovým spirituálně založeným doktorem, který ve mně vidí nějakou vyspělejší duši nebo co, tak to beru jako rozvoj ducha, když už se tělo nějakým skrytým způsobem sere. Ve třiadvaceti tyvole.

O to větší paradox to je, když jím zdravě, cvičím, zajímám se o alternativní medicínu a momentálně třeba detoxikuju svoje tělo. Už ani nechlastám jako dřív a nedělám tolik jinejch píčovin jako dřív. Prostě jen kafe, cigára, poslední dobou sem tam ňákej prdíček z brka a tejdně max šest piv. Jsem vlastně úplnej abstinent, když se podívám na ty dnešní lidi. A ono se tím svým přístupem vlastně ještě kurvim, to je ironie.

Odbočíme-li od zdraví na pole vztahů, tak tam je to ještě větší nuda než minule. Ze Skládačky se vyklubal nevyrovnanej týpek, kterej by měl ve svým věku už umět krotit to pověstný vnitřní dítě. Mezitím se chová jak na hřišti a zkouší, co si může dovolit. A pořád mě uhání, ale vždycky v tak nevhodnou dobu a tak urputně, že mě to po chvilce začalo fakt srát. Nemluvě o tom, že byl nejdelším vztahem mojí bff a tudíž by to už tak bylo blbý. By musel bejt úplně milionovej, abych to riskla a ne takovejhle jetej kus a už dobu po záruce. Sorry, ale už chci něco víc.

Když už jsme u těch chlapů, tak jsem byla na cígu se Zajíčkem. Dřív jsem ho docela šukala, jenže on se zamiloval a to tehdejší Sára nechtěla. Jenže za ty dva roky se dost změnil. K lepšímu, což se divím, ale je to tak. Už skoro nechlastá, chce si dodělat školu, má bezva práci a celkově je takovej rozumnější a zkrátka fakt chlap. Kecali jsme skoro dvě hodiny a na rozloučenou mě objal a dal mi pusu. So cute. Od tý doby mi dost píše a vlastně bych do něj klidně šla. Kdyby teda neměl už skoro rok přítelkyni, protože si po Vojákovi, se kterým jsme si dali to dobrodrůžo v kině, nechci už víc kurvit auru. Nevím, co to maj ti lvi za postižení, že potřebujou bejt nevěrný?

Znamení z hůry, ať už čísla a nebo pocity, nelžou

Na každým rohu, minimálně pětkrát denně, vídám zhruba přes měsíc andělská čísla. 11:11, 7T7 4444 nebo jen stav baterie 22% a k tomu otevřená 22. záložka. Magie. Seš na správný cestě, Sáro. Já na tyhle věci věřím a přikládám jim význam. Brzo už potkáš toho pravýho a stane se něco, co tvůj život naplní něčím novým. Juhuuu, tolik se těším.

Poprvý jsem se na tyhle čísla zaměřila, když jsem strávila první noc s mým posledním přítelem a ráno na cigáru mi mobil ukazoval čas 11:11. Řekla jsem něco ve stylu:"Hele, magie, něco si přej." A já si fakt něco přála a tuším, že on měl stejný přání a v ten okamžik jsem cejtila, že je všechno v absolutním pořádku. Dokonalej klid v duši, jak kdyby mě pohladil anděl a řekl:"Výborně." Už to je skoro dva a půl roku a ikdyž už netvoříme pár, tak v tu chvíli jsme pro sebe byli dokonalí a skutečně jsme se potřebovali. Díky.

A teď mám skoro stejnej pocit, jako ty dva a půl roky zpátky. Cejtím ve vzduchu, že přijde něco obrovskýho a opravdickýho. Přesně to, o čem sním, co chci a co potřebuji. Cejtím, že se tím změní celej můj život, že mě to zas naplní a budu šťastnější než kdy dřív, protože teď už rozeznám štěstí od neštěstí, který sice dobře šuká, ale tvoji duši táhne ke dnu.

Nejsem si jistá, kdo z těch všech je ten, se kterým teď půjdem naše cesty společně. Jen u některých lidí prostě citim"wow" a chytám příležitosti za pačesy. Jako třeba dneska, kdy jsem jela na výlet se Skládačkou. Skládačka, protože byl sám úplně rozebranej a poskládal se zpátky a protože rád rozebírá a skládá zpátky ostatní. Takovej ujetej psychologicky laděnej koníček. Paradox je, že se naše životy sem tam proplétají už takovejch šest let a bavit jsme se začali teprve nedávno. Poprvy skvěle, podruhý jsem mu svým klidem pila krev. Pila jsem mu ji šíleně, nevím,  jestli nechápal sarkasmus nebo to, že s ním prostě nebudu souhlasit, když mele sračky, každopádně nikdy kvůli mně člověk tolikrát neodešel z místnosti, aby se po chvíli zas vrátil a myslel si, že mě vytočí. Vůbec nechápu, že se něco takovýho stalo, protože většinou bývám horká hlava a ne mamvpiciqueen. Každopádně druhej den, když už jsme nebyli ovlivnění chlastem, se mě pokoušel rozebrat znova. Moje přitakávání, ikdyz jsem ho prakticky hned vypoustela, protože takovou kocovinu jsem už dlouuuuho neměla, ho asi přesvědčilo  že jsem v pohodě. Což jsem byla celou dobu, ale přes tu svojí debilní pravdu to neviděl,  hehe.

Nicméně v pátek, kdyz za mnou byl v práci a učaroval mu můj zadek v nejužších riflích ever, se něco zlomilo a chová se ke mně jinak. A pořád mi píše a chce se mnou trávit čas a mě to těší i děsí. Mám strach, že se lidi neměněj a o něm jsem moc dobryho neslyšela. Na druhou stranu, věnuje mi svůj čas, koupil mi jídlo a dal mi pusu. Jo, ve 23 jsem hotová z pusy a v hlavě mi jedou nejrůznější scénáře, kde a jak si to poprvy rozdáme. To je tak sladký a napínavý, že se mi skoro nechce věřit  že to zažívám já. Oukej, spíš se mi nechce věřit tý vzajemnosti po poslední zkušenosti s DJem Nešukám. Sára zase v kurzu a běží si pro další zážitek do kroniky sexu. Ať je dobrej a nekonečnej, prosím, andělé

Raději miluju anděly 

Anděl mě pohladil po tváři
A čekal, až se rozzářím.
"Jednou tě dovedu k oltáři",
Slíbil a já tak vím,

Že nikdy tu nebudu jenom já,
Že na všechno žití jsme tu dva,
Že nemusím se už nikdy bát,
Že budu sama usínat.

Pokaždé, v dobru i ve strasti,
Připomene mi radosti,
Pomůže zahojit bolesti,
Ukáže, kudy jít.

Když budu mít strach a v oku pláč,
Stačí si vybavit svatozář,
Ten hošík s křídly, jak ho znáš,
Nenechá smutnou být.

Obejme duši a srdíčko zahřeje,
"Pamatuj navždy, ve mně máš přítele.",
Vykouzlí úsměv a zase odletí,
Nikdy však nezmizí to vřelé objetí.

Řekl někdo ples? 

Vždycky, když je období maturitních plesů, tak si vzpomenu na ples mých kamarádů. Byl to první maturák, na kterém jsem byla a tak jsem se cejtila hrozně důležitě. Černý mini, lodičky, spousta známých a přitom velkoměsto, takže jsem každýmu byla úplně jedno. A hlavně, můj žárlivý přítel byl doma a vůbec netušil, že jdu na mejdan. Prostě ráj.

Náramně jsem se bavila, nechybělo usmíření s kamarádkou, sex na záchodech a ukončení krasojízdy v nonstopu. Zbytek mých vzpomínek by možná zvládly doplnit nějaký fotky, haha. Každopádně jsem z nějakého důvodu chtěla jet prvním vlakem domů. Za poslední peníze jsem si koupila emco sušenky a jízdenku. Ty hnusný sušenky cejtim na jazyku, jakmile si na ně vzpomenu.

Ve vlaku začal horor. Já vs. spánek. Nebyl to vůbec vyrovnanej boj, spánek vedl od samýho začátku a já ho porazila až dvě stanice za mojí přestupní. Možná tři. Takže bez koruny, ve městě, který jsem absolutně neznala, na mol, v šatičkách, když lidi už chodili do práce. Neměla jsem ani cigáro ani nejmenší ponětí, co kurva budu dělat. No nic, zavolala jsem svýmu tehdejšímu příteli, kterej jel zrovna z noční. Do dnes nechápu, co jsem si vymyslela za příběh, že mi ho sežral, nevynadal mi a dokonce mu mě bylo líto. Vrchol herecký etudy, dámy a pánové.

Psaní z lásky 2013

Ty chvíle, kdy jsem s Tebou a ty chvíle, kdy jsem bez Tebe-
Marně hledám slovo, co ty chvíle popsat dovede,
Já sama se v tom nevyznám - vždyť působíš mi bolest,
Jednou v sedmým nebi a pak zase rychle dole,
Ale co mě dneska bolí bude zítra mojí silou,
Jen se modlím k Bohu, aby sis nenašel jinou.
Máš elán, že bys došel snad po vlastních nohou ke hvězdám,
To na Tobě obdivuji, vždy při Tobě budu stát.
Nepřemýšlím nad zítřky, zajímá mě, co je teď,
Sepisujem příběhy, co jednou budem vyprávět.

Pojmenuj svoje kostlivce, vytáhni je ze skříně a nauč se s nima žít 

Každej si v sobě nese něco bolavýho z minulosti. Zvlášť čím je člověk starší, tak tím je pravděpodobnější, že něco nevyšlo podle jeho představ. A kvůli našemu egu si často bereme za minulost přílišnou vinu, nedokážeme si odpustit a táhnem tak spolu dál našeho kostlivce životem. Někdo slavný kdysi řekl, že s tím, čeho se na nás dopustili ostatní, se nějak vypořádáme. Horší je to však s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami. To je asi ta největší životní pravda.

Spousta lidí se ke mně nechovalo fér, ale já ty rány od nich potřebovala, abych mohla duševně vyrůst a posunout se dál. Pak jsou tu věci, který jsem posrala já. A ikdyz se to tehdy mohlo zdát, jako jedna z mnoha životních sraček, tak zpětně vidím, jakou obrovskou roli to hrálo a že se ta sračka stále odráží v mém životě. A čím dyl si toho kostlivce vláčím s sebou, tím těžší je, tím víc mi škodí a tím víc mi brání v růstu a cestě za štěstím.

Odpouštím si. Odpouštím si všechny moje kostlivce, protože v tu dobu jsem to tak cítila a nikdy bych teď nebyla mnou. Odpouštím si všechny moje chyby, protože nikdo není dokonalý. Nesu za své činy zodpovědnost, ale už dál nedovolím, aby minulost určovala, kým jsem nyní. Jsem odhodlaná jít cestou sebelásky a sebeuvědomění. Jsem připravená být sama sebou a být k sobě upřímná i za cenu toho, že mě ostatní nepochopí. Oni nejdou mojí cestou a nikdo nemá právo nikoho soudit. Jsem připravená na sobě pracovat. Jsem připravená být šťastná.

Cejtim se teď líp.

Lidi šílí, jaro je tu 

Všechno kolem mě je zmatený. Lidi jsou zmatený. Asi na všechny leze jaro. Měňej názory z minuty na minutu, ti hodní se chovaj zle a zlí jsou zas hodní. A pak jsou tu ještě zlí, kteří jsou zlí i teď, když ostatní to maj jinak. A ty se v tom pak vyznej a plánuj si něco, když ráno jsou všichni sluníčkoví a odpoledne na píču.

Tohle se začalo dít ve chvíli, kdy jsem si už byla skoro jistá, že chápu svět a chápu lidi. Hahaha, to jsem byla pěkně naivní, nechápu totiž vůbec nic. Jak jsem věřila tomu, že jde všechno podle mých představ a zdálo se mi to podezřele easy a ikdyz jsem nechtěla, tak jsem měla pořád v hlavě myšlenku, že v tyhle momenty se to vždycky posere, tak jsem měla pravdu. Posralo se to. Moji rádoby rovnici mezilidských vztahů a spokojenosti můžu vyhodit z okna. Nic totiž nejde podle mejch představ. Ikdyz je to takhle asi v pořádku, musi bejt přece rovnováha, že jo.

Každopádně i přes můj americkej úsměv se uvnitř sebe hroutím a neumím ten pocit úplně pojmenovat. Nenaplnění. Chybějící díl. Jak kdyby byl můj život kafe s mlíkem s jednou lžičkou cukru. Já jsem ale zvyklá na dvě. Kdybych musela každej den pít kafe jen s jednou lžičkou cukru, taky bych si na něj zvykla, stejně jako na můj aktuální život. Ale kafe se dvěma,to je prostě to ono. A ikdyz mi k dokonalý spokojenosti chybí jen ta jedna lžička cukru, tak jak mi chybí každej den, tak se ta potřeba hromadí, touha zvětšuje a já jsem asi na pokraji šílenství. Chci svůj cukr, kurva! Chci svůj cukr v mužským těle, kterej by se se mnou procházel po mý cestě životem. Protože ikdyz se o sebe dokážu postarat, tak je to bez chlapskýho elementu všechno takový prázdný, polovičatý. Život nemá takový to wow a jestli se brzo někdo neobjeví, tak o něj začnu přicházet i já. A bez pověstný jiskry v oku nesbalim nikoho už tuplem.

S kým budu mít v březnu sex? 

15.2.2019
Na party, kde jsem makala, dorazil jak pan DJ "nešukám", tak i můj ex. A hoe, kterou klátil, aby na mě zapomněl. A jeho kámoši, který si posílal pro drinky, protože mě údajně chtěl nasrat svou přítomností a zároveň nebyl schopnej se zachovat jako chlap. Nevím, co čekal, když přišel v doprovodu největší lůzy, kterou znaj snad v celým kraji. Lol, tohle ti nevyšlo. 1:0 pro mě. Vlastně 2:0, protože i přes to, jak na mě všude hází špínu, tak najednou začal sdílet naše starý fotky se smutnejma smajlíkama a ještě smutnější hudbou a mně psát smsky, že se chce hrozně sejít. Nasrat, nikdy víc, sbohem. Nebudu lhát, že mi to pohladilo duši. Jo Sára, ten blbeček je definitivně za tebou a ty tak můžeš směle otevřít další dveře.

Ale zpátky na party. Za barem jsme byly s kámoškou a luply jsme si každá kousek koule. Od jejího bráchy, kterej ten klub vlastní, takže who cares. V životě jsem se v práci víc nebavila a v životě jsem neměla takový dýška. Dopomohla k tomu jak naše přátelskost, tak i sexy outfitky. Chvílema jsem se cejtila jak nejakej exponát, na kterej se choděj všichni dívat-můj ex, jeho ex po mně, lidi z dávný i ne tak dávný minulosti... Ale všechno to do sebe dokonale zapadalo. Nad ránem se vrátil týpeček, kterej si dal večer jedno pivo a mně přišel strašně super, tak jsem mu hned nacpala taky půlku, ať jsme na tom stejně. Měla jsem hlavu položenou v jeho klíně, on mě hladil a oba jsme se roztejkali. So cute. A hned vedle nás seděl DJ nešukám a očividně žárlil, že není na jeho místě. Propásl šanci, víte, jak to je. Druhej den jsem zjistila, že ten sladkej týpeček je raper, díky čemuž se mi začal líbit ještě víc,haha. Jsem taková "hudbokopka", prostě vycejtim lidi, co dělaj hudbu, co se mi líbí a zpravidla se naše životy propletou. Přitahuješ to, čím jsi a já jsem tanečník a milovník hudby, haha lehká matika. Ale z románku sešlo, psali jsme si jen pár dní, ale kdo ví, jestli s náma nebude mít život jiný plány.

O týden později, nebo jestli chcete minulej pátek, se mi posralo auto. Těsnění pod hlavou a další kopa sraček. Naštěstí můj ex ještě před tím debilním ex je automechanik a mezi náma to pořád neskutečně jiskří, takže jsem věděla  že je auto v dobrých rukou a díky mojí nezbedný kočce v kalhotkách se opravy možná i doplatím. Tím ex myslím přesně toho, jak jsme měli nejbláznivější sex v kině. Musím jim začít vymejšlet nějaký pseudonymy. No ale zpět k k jádru pudla. Představa, že jsem bez auta mě dostala do kolen. Jsem jediná, kdo je zpět v naší vesnici, takže někam jezdím pořád, na kafíčko, cigárko, do práce, přes noc... Prostě na autě závisí můj společenský život. Tak jsem zoufale volala kámošce, jestli nepřesunem naši plánovanou sobotu na pátek. Chvíli se kroutila, ale já na ni mám páky, tak jsem jela. Odvezl mě DJ nešukám, asi od toho něco očekával, soudě podle jeho ochoty.

U kámošky bylo ještě pár lidí, moc je neznám a upřímně asi ani nechci. Spousta všelijakejch drog a já jediná s pivem, ale oukej. Takže si asi dokážete představit, jak vypadali. Abych jim nekřivdila, než si toho dali víc, než unesli, vypadali úplně v pohodě. Sad story snad každýho většího města, kde seženeš cokoliv snáz než čerstvý pečivo. No a já taky nejsem svatá, co si budem, tak jsem si dala speed. Asi v jednu se rozhodli, že jdou hrát bedny, tak mě v bytě regulérně nechali samotnou, protože za prvý nebouchám a za druhý jsem s nima úplně nechtěla bejt nikde viděna. Zas jsem pokrytecká, ale prostě je to tak. Nejsem smažka ani gambler a bejt s někým takovým na bytě nebo se s ním ukazovat v půl druhý ráno je taky něco jinyho. Sorry not sorry. Mou záchranou byl DJ nešukám, se kterým jsem si psala. Říkala jsem mu, že vypadá strašně, že už by vážně potřeboval ostříhat, tak mě přemluvil, ať to udělám, že mi půjde naproti. Tak jsem i přes sliby, jak na ně počkám, sbalila svůj batůžek, poslední pivo a šla k němu domů. Historie se opakuje.

Tentokrát jsme si úžasně pokecali, smáli se, hráli spolu vyrovnaně šachy a já mu vykouzlila účes typickýho frajírka dnešní doby. Trochu na Travoltu, fakt se musím pochválit. Sahala jsem mu na krk a do vlasů a to je sakra úspěch od minule. Užila jsem si to i bez sexu, ikdyz ten by tomu dal korunu, co si budem. A teď si zas tak nějak píšem, posíláme nudes a celkově je to takový, jaký mě to baví. On mě baví. Je nedostupnej, ikdyz mi řekl, že se jen stydí, že se mu libim a všechno, ale prostě není to ten typickej frajer, co holku ojede při první příležitosti. Cejtim se jako dobyvatel a ne není odpověď. Snad se zas brzo uvidíme a spasíme se svými těly navzájem. Nic si teď nepřeju víc.