Zvrhlá zpověď

Zpovídám, zpovídám pohádku, o jednom mladém koťátku. O holce, co měla všechno a zároveň nic a jež se chlapi sami cpali do postele.

Středa. Obyčejnej den, obyčejný volný odpoledne. A moje schopnost přivolat si lidi myšlenkama. Fakticky. Vždycky na někoho pomyslím a on mi napíše, zavolá nebo ho potkám. Už brzo budu moct svojí myslí posouvat předměty. Ale zpátky ke strede. Vzpomněla jsem si na jednoho mýho ex, říkejme mu hezky česky Vašek. No a do minuty mi tenhle Vašek píše. A během tří zpráv máme domluvený obzerstvi v KFC. Vyzvedne mě v sedm večer. Ok.

V sedm nestíhá. Jsem nasraná, tak mu píšu smsku, jak kdybych měla nabitej diář na rok dopředu. "Nejdyl v půl osmý. Zatím." Nebudete věřit, ale #foreverlate Vašek přijíždí za pět pula. Mám v sobě tři piva a na benzine si kupuju další tři na cestu. Jinak jsem ale princezna. KFC máme hodinu cesty, tak spolu klabosime, smejeme se a v půlce cesty mi saha na nohu. Flirtujem. Já se jako vždycky tvarim rádoby nedostupne, ale jelikož mě zná přes šest let, tak ví, že je to hra.

Jsme v KFC, dáme si pár pusinek, objednáme kýbl, já si dokupuju omáčku. BBQ. Nějaký narážky na moji hubenost, ikdyz jsem mu to skoro celý snedla. Dřív se mi posmival, že mám tváře, jako slabikáře, blbecek. Neví, co chce. Jedem domu a na konci města nám najdu kino, jakože je ještě brzo. Nemusím ho moc přemlouvat.

Skleněný. Tak se jmenoval náš film, u kterýho jsem se najedla, usnula, ale hlavně měla sex na dvojsedacce. Hahaha, když to čtu, nechce se mi tomu věřit. Ale vopravdu. V poslední řadě, protože s nama byli v sale už jen čtyři lidi a to kus od nás. A protože jsem byla nadrzena a protože ráda podnikam takovýhle dobrodružství, na který se nezapomíná. Jsem ráda nezapomenutelná. A uspokojena, to jde jedno s druhým. Od tohohle aktu jsme se na sebe chichotali ještě víc a personál z nás měl druhé Vánoce. Jen doufám, že v promítacím sále nemaj kamery. To by bylo až moc dobrodružný, skončit svlecena v kino archivu.

Cestou domů jsem usinala a pořád se blbě hihnala. Oba jsme se blbě hihnali, jak kdybysme objevili jeden v druhým smysl života. V půlce cesty jsme zastavili ještě na jedno strejchnuti, protože ten první kinopich byl k neuvereni. Panebože, to jsem si vybrala sex na půl roku dopředu,hehe. Pak mu začala volat přítelkyně, se kterou maj už tři měsíce tichou domácnost a z nepochopenyho důvodu spolu furt jsou. Radši jsem se o to moc nezajímala, protože by mě mohlo začít trápit svědomí a to po tak skvělým večeru nechceš.

Na druhou stranu  jak můžu mít svědomí po sexu na veřejnosti?

Po dvou pivech rýmuju 

Říkají, kdo jsem a přitom znaj jen moje jméno,
Pro někoho trapná a pro jinýho démon,
Avšak já jsem sama sebou a fame? Tu nechte si,
A klidně můžete se moji lhostejnosti zadusit.

Protože mě nezajímá co říkáš a co žiješ
A mrzí mě to, kamo, ale mě tím nezabiješ.
Slovo není čin a to už tedka vím,
Tak zkus mě znova sundat, jen se směju  přidám plyn.

Jedu si to svoje, zas a znova pořád dokola
a jela jsem to vždycky, ikdyz nebyla tu podpora.
Jela jsem to vždycky, ikdyz nebyl, kdo by se mnou stal
A v tu chvíli mi došlo, že každej je tady sám.

Sama za sebe,  jedu pořád dál,
Ikdyz tě to netěší, tak spoustu vůle mám,
A už jen kvůli vám, nenechám se zastavit,
Letím jako raketa a tvůj hate je můj dynamit.

Nemůžeš mě sundat dolů, donutit mě stát,
Protože mám sílu vzdoru a baví mě všechny srat,
Srat tím, že nepluju s proudem, ale pořád proti,
Mám svůj názor a vy jste něco jak roboti.

Máte naučeny gesta a pocit nadcloveka,
Cejtim se tak taky, vždycky když si nandam make up,
Ale nikdy nejsem zlá, hlavní je pokora,
Jinak z tebe bude mrdka a to myslím doslova.
Musíš tomu vodolat, vždycky bejt sám sebou,
Všechno ostatní ti jinak tyhle divnolidi vemou.
A když nevíš, kým jsi, tak vezmou ti i tebe
A bez duše už nikdy nedosáhnes nebe.
Budeš pořád jen otrok lidí
Jak to ve světě vidíš
A až ty lidi zmizí, tvoje bytí zmizí s nimi.

Doufám, že tohle není tvůj cíl, kým chceš být,
Závidět, pomlouvat a zapomenout žít.
Svoji duši zaprodat prvnímu, kdo ví co chce skončit jako většina, nebýt nic víc než ovce.

Dvakrát gin k tomu dvakrát tonic

Když jsme pili gin tonic dva roky zpátky v báru, kterej už zavřeli, nevěřila bych, že si to budu pamatovat tak barvitě. Najednou si byl jinej, chtěl ses se mnou bavit a pomáhal si mi domů odnyst tašku ze školení. Koukali jsme na Requiem za sen a Pernikovou věž a dost dobře jsme nedokázali pochopit, co hlavní postavy skutečně zažívají. A pak ses dotknul moji ruky a atmosféra byla tak hustá, že se skoro nedalo dejchat. Neohrabaně si mě svlíknul a během pěti minut ze sebe vydal to nejlepší. Změnilo tě to. A změnilo to i mě. Nejlepší kámoš myho ex. Hahaha. Změnilo to můj pohled na chlapský přátelství. Vždycky to může zničit ženská. Hlavně když je dobře vyvinutá a povolná. Sorry, kluci.

Proč na to vzpomínám po takový době? Protože jsme v podobný situaci, protože se zas blíží únor a protože teď už jsi spíš můj kámoš. A protože se mi zas pripominas skoro stejným způsobem. "Pojď na drink, sem smutnej." Jenže ti nedochází, že až budu zas usínat sama, tak budu smutná já. Kde se ve mně vzalo to tahání citů do postele? Asi tam, kde pro mě přestal bejt sex prvotním zájmem. Povídat si a mazlit se. Ses trapná, Saro

Největší očistec je čas strávený sám se sebou

Na jednu stranu mám všechno a na druhou se cejtím úplně prázdná. Asi nikdy jsem necejtila větší potřebu někoho milovat. Hrozně mě to ubíjí a já nevím, co dělat, protože tenhle pocit neznám. Snažím se aspoň hodně chodit mezi lidi, ale o to víc zjišťuju, jak mi jsou lhostejní. A hlavně tam necejtím žádný porozumění. Zajímají se jen o sebe a zbytek je jim ukradenej. Já byla taky taková, dokud jsem měla svou spřízněnou duši. Nezáleželo mi na nikom jiným, nepotřebovala jsem být s nikým jiným a hlavně jsem nevymýšlela picoviny, jen abych nemusela bejt doma sama se sebou. Jenže jsem si po čase uvědomila, že ta spřízněná duše mě jenom táhla dolů, ať se na to podíváš z jakýhokoliv úhlu. Na jednu stranu jsem bez něj svobodná a na tu druhou strašně sama. Neumím se svou svobodou nakládat a tak dělám blbosti. Kupu blbostí, který si vlastně ani neužívám, protože už jak je provádím, tak se za ně v hlavě bičuju. Spíš než život bych to nazvala přežívání, protože nemám plán ani na zítra ani na příští měsíc. Nikam se neposouvám, jen zivorim a právě teď mi to asi začalo doopravdy vadit. Je blbý se na nic netěšit a o nic se nesnažit. Ještě blbější je bejt na všechno tohle sám. Neumím ventilovat svoje myšlenky a pak to končí tak, že po všem tom namlouvání si, jak jsem v poho, se takhle sesypu.

 Pozoruju svoje častý změny nálad a postojů k životu, až začínám mít strach, jako kdo se zejtra probudím,hehe. Není to schyzofrenie, ale rozházený hormony a k tomu to vyjebaný počasí (sorry, ale když žiješ celej život na horách, tak nesnášíš sníh). Ke konci roku jsem sršela optimismem a teď se posledních pár dnů dopuju cukrem, protože mám pocit, že jinak někoho pobodám.

 V pátek jsem měla po dvou měsících sex, protože jsem si myslela, že pak budu zase zářit jako sluníčko. Omyl. Po sexu jsem se rozbrečela, protože mi chybí pomazlení, tak mě chudák frajer asi hodinu mazlil, zatímco jsem mu řvala do polštáře. Určitě je celej černej od mejch linek a řasenky. Když jsem začala zas přemýšlet trochu racionálně, tak jsem se oblíkla, odlíčila zbytek očí, dala mu pusu na rozloučenou a jela domů do svý prázdný postele. No a od ty doby do sebe cpu ještě víc cukru a ještě víc všechny nenávidím.

 Sobota se zpočátku tvářila jako moc na píču den. Spala jsem sotva šest hodin a zas jsem jela makat. Na třináctku do hospody, kde teď tak ňák chodím jednou za čas na brigádu. Od rána mi všichni psali a mě to hrozně vytáčelo, protože od probuzení po mně chtěli nějaký zázraky a ty já umím až tak po druhým kafi. Mezi těma vysírkama byl i kámoš, kterýho jsem dlouho neviděla a vlastně se stalo jen jednou, že bysme spolu někde byli sami. Říkala jsem si, že bych s ním docela ráda pokecala. Můj ukecávací talent lvl milion zabral a tak za mnou kolem druhý hodiny přišel. Po dlouhý době jsem si s někým fakt měla co říct a tak jsme kecali a kouřili asi pět hodin, než mi přišli lidi. Za měsíc spolu prej pojedeme na party, jsem zvědavá, jestli na to nezapomene nebo jestli nebude předstírat, že zapomněl, hehe. No nicméně mi fakt zvednul náladu, která se samozřejmě zhoršila, když odešel, protože s ostatníma tak skvělej pokec prostě nebyl. Asi už jsou pro mě za těch pár měsíců okoukaný a už mě nemůžou ničím moc překvapit. Co bych taky chtěla od lidí, co jsou everyday v hospodě a jediný co znaj je fabrika a čínský nudle. Naštěstí všichni docela brzo odešli, až na typka  kterej na mě čekal i přesto, že jsem zamknula a uklízela vevnitř aspoň dvacet minut. Chlápej to jako: "dávala mu šanci, aby pochopil, že nemám zájem a odešel" . No neodešel a málem mi přivodil infarkt, když jsem dveře znova odemknula a on stal hned za nima. Stalker tyvole. Zaklela jsem něco jako: "Ty magore, fuj, to jsem se tě lekla." A on se jen smál a jinak neřekl nic. Celej večer mi vlastně nic neřekl kromě toho, že se asi pětkrát ptal, jestli platil a přesvědčoval mě  že ne. A to se mi ještě dva měsíce zpátky tuze líbil. Ironie.

Na Silvestra jsem zůstala doma s rodinou. A hlavně totální kocovinou, haha. Výjimečně jsem použila mozek a nedovolila si jít prokalit všechny prachy a ráno brečet, jak mi je zle a jak jsem blbá. Podobně jsem totiž prožívala poslední den v roce a začít tak rok novej by nevěstilo nic dobrýho.

Týpek, ze kterýho se mi zapalovaly lejtka se mi sice ozval, ale než to stihl, už jsem měla echo od všech kámošek, co to je zač. Já na řeči sice nedám, naopak, o kom se mluví, nemůže bejt přece tak špatnej. Jenže tentokrát to byla pravda, jak se ukázalo asi tři dny zpátky, kdy si z něho na všech sociálních sítích dělali lidi prdel, jak byl moc a co vyváděl. Takže dík za líbačku, která mě uklidnila, že nejsem ještě úplně marná, ale tím to končí. Za chvíli tak oslavím dva měsíce celibátu. Damn.

Jinak novej rok pro mě vždycky znamená nepopsanou knihu, ale jeho první tejden mě nepřesvědčil o tom, že by měl bejt v něčem lepší, než ten loňskej. Naopak jsem se většinu z toho tejdne ujebávala v depresích. Pak jsem byla ve fitku, protože kdy jindy začít, než v lednu, že jo. A pak zas deprese, který chvílema střídala trapná sebelitost, protože každej někoho má a ke mně je svět děsně nespravedlivej. Dej mi gun. Já vím, že jaký si to uděláš, takový to máš, jen už mám občas pocit, že to je všechno úplně zbytečný. Přitom by mi úplně stačil člověk, kterej by mě ojel aspoň třikrát denně, byla s ním sranda a miloval mě celej život. Protože ve dvou jsou i ty depky snesitelnější, všechno je růžovější a o co jinyho v životě jde, jestli ne o vztahy?

Mám i poměrně pod vlivem právo na to napsat článek? No jasněěě. Hhh, obdivuju moje vnitřní já, toho ďáblíka, co si užívá všechno, co nezapadá do konvencí. Malej rebel.

Dneska jsem vypila snad všechno, od ciderů, přes gin tonic až po plzínku a redbull. Hovado. A to to začalo nevinnou návštěvou na kafe asi ve tři odpoledne. Nojoo, ale to by se na mě nesměl vysrat odvoz a já nesměla jet do města na drink s týpkem z instagramu. V půlnoci, když jsem chtěla jet v 11 domů. Nechápu, proč si lžu do kapsy a fakt těm svejm zodpovědnejm kecům věřím.

Po dlouhý době mi nějakej frajer padl do noty a cejtila jsem přeskakovat jiskry. Já jinak, jak známo, poseru i sebelíp rozjetý rande a zkazim i ty nejhezčí iluze o mně. Tentokrát ale, i přes moji osobnost, kterou každej nezkousne, všechno probíhalo hladce. Já ho v závěru objala, pac mi objetí fakt chybí. Tak jsme se libali, culili, já se styděla a i jsem mu to řekla. Nevěřil mi, ale tentokrát měl. Fakt jsem stydlín. Ale jemu to asi přišlo roztomilý. A zejtra  přes veskerej odpor veřejný oslavy Novyho roku, mám za ním přijet. Zas na drink, nečekaně. Z představy dalšího alkoholu mi je zle, když jsem ještě nešla spát po tomhle uletu. Ale snad poprvy jsem si rozpalenyho typka nepozvala rovnou mezi svy rozpálený stehna, s tím, že až zejtra. Vopravdu. Asi začínám mít nějaký zásady, nebo co. Každopádně se za to plácám po rameni, že jsem nevypadala úplně lacině.

Už teď mám bolehlav jak nikdy, ale zároveň mě těší, že mi někdo takhle sednul. Prosím, ať není kreten. A prosím, ať to umí v posteli. #stayskromna

Šťastnej Novej rok!

Jak se mi Pítrs líbil na první pohled, tak na druhý o to míň. Nechápu, co se mnou ten celibát dělá. Každej, kdo se tváří, jako že mu jsem sympatická a mě na něm zaujme buď kérka nebo citlivá povaha, ten má vyhráno. Takže každej druhej. Úplně narovinu má u mě teď šanci skoro jakejkoliv chlap, schopnej mě uspokojit a předtím něčím oblbnout. Třeba sladkejma řečičkama. Nebo alkoholem, což by bylo rychlejší.

Hormony se mi prostě zbláznily a ani předvánoční stres je nezastaví. Jenže já už to bez lásky asi neumím. Nebo spíš nechci. Nechci svoje tělo jen tak někomu půjčit, aby si mohl udělat dobře a pak by zas odešel. Tohle ovšem říká rozum a moje ženství si myslí pravý opak. Přijde mi vtipný  jak se ani sama ženská nedokáže pochopit, haha. A nevím, jestli je horší, bejt frigidní nebo lehká?

Každopádně vzhledem k mé schopnosti flirtovat, která ve vztahu zakrněla, budu frigidní ještě dlouho. I sebelíp rozjetý rande dokážu za špatný konstelace hvězd posrat. Vlastně mi to přijde, že jsem pořád hrozná frajerka, ale když jsme samy dva, tak mi pod vlivem trémy přeskakuje hlas a melu ty největší hovadiny, jaký člověk dokáže vymyslet. A nezachrání to ani roztomilej kukuč a supr mejkap. Celkově jsem v mezilidských vztazích a konverzacích jako slon v porcelánu. Všechno to rozbiju a pak hlasitě uteču.