Jak se mi Pítrs líbil na první pohled, tak na druhý o to míň. Nechápu, co se mnou ten celibát dělá. Každej, kdo se tváří, jako že mu jsem sympatická a mě na něm zaujme buď kérka nebo citlivá povaha, ten má vyhráno. Takže každej druhej. Úplně narovinu má u mě teď šanci skoro jakejkoliv chlap, schopnej mě uspokojit a předtím něčím oblbnout. Třeba sladkejma řečičkama. Nebo alkoholem, což by bylo rychlejší.

Hormony se mi prostě zbláznily a ani předvánoční stres je nezastaví. Jenže já už to bez lásky asi neumím. Nebo spíš nechci. Nechci svoje tělo jen tak někomu půjčit, aby si mohl udělat dobře a pak by zas odešel. Tohle ovšem říká rozum a moje ženství si myslí pravý opak. Přijde mi vtipný  jak se ani sama ženská nedokáže pochopit, haha. A nevím, jestli je horší, bejt frigidní nebo lehká?

Každopádně vzhledem k mé schopnosti flirtovat, která ve vztahu zakrněla, budu frigidní ještě dlouho. I sebelíp rozjetý rande dokážu za špatný konstelace hvězd posrat. Vlastně mi to přijde, že jsem pořád hrozná frajerka, ale když jsme samy dva, tak mi pod vlivem trémy přeskakuje hlas a melu ty největší hovadiny, jaký člověk dokáže vymyslet. A nezachrání to ani roztomilej kukuč a supr mejkap. Celkově jsem v mezilidských vztazích a konverzacích jako slon v porcelánu. Všechno to rozbiju a pak hlasitě uteču.