Zpátky k sobě

Na cestě někam...Zpátky k sobě?

Asi jo.

Život je jedna velká proměnná. Cejtim se bejt v progressu, ikdyž bych si přála na chvíli zastavit. Nejde to. Hejbu se. Směřuju někam. Cíl (nebo spíš další metu) nedokážu ještě přesně pojmenovat. Není mi jasný, jak daleko od ní ještě jsem a co že mě tam vlastně čeká. Směr cesty mi taky není znám, snažím se pochopit, kam mě moje kroky vedou, protože pocitově jdu správně. Co se ale cestičky tam někam "do správna" týče, tak mi přijde, že tudy přede mnou ještě nikdo nešel. Minimálně ne z mého směru, protože není ani trochu vyšlapaná, schůdná a přehledná!!! 

Je toho tolik, co bych chtěla někomu říct, s někým sdílet. Jenže vždycky jen v tý chvíli, kdy tou jistou událostí nebo pocitem žiju. Neupínám se k ničemu, strašně snadno se se vším dokážu sžít, že mi to už pak nikdy víc nepřijde důležitý a tím pádem to nepotřebuju dál ventilovat. Nevím, jestli to moje "sžití se" je smířlivý. Jestli si to všechno připustim a vím o tom a jen to nechávám být. Nebo jestli nejde spíš o potlačení prožívání, který až se jednou nahromadí, tak bouchne, aby bylo konečně správně prožitý. A mě by takovej semtex vlastních vjemů pravděpodobně na místě odpravil....

Je pravda, že trávím teď hodně času sama se sebou. Vyrůstala jsem v tom a moje vlastní společnost mi dřív nevadila. Vystačila jsem si. Teď se sebou ale bejt nedokážu, nechci. Upřímně nedělám moc věcí pro sebe... Dělám je pro ostatní, protože se to ode mě čeká, protože sem tak moc chtěla někam patřit, bejt milovaná, nebejt sama... že jsem svoji skvělou společnost, toho důležityho jedinečnýho človíčka prostě zaprodala pro cizí lidi, pro jejich potěšení, abych zapadala do jejich škatulek a vynutila si tím "lásku za odměnu"....svoji individualitu a sebelásku jsem popřela a teď se divím, že jsem si zbyla sama se sebou, kterou ale už tak dobře jako tenkrát neznám....a že to je těžký, zase se poznat a užívat si čas sama pro sebe... když si jsem teď vlastně docela cizí...

Možná začínám konečně trochu chápat a vidět kudy a kam teď směřuju.. teď se cejtim požehnaně