pátek 29. března 2019

Raději miluju anděly 


Anděl mě pohladil po tváři
A čekal, až se rozzářím.
"Jednou tě dovedu k oltáři",
Slíbil a já tak vím,

Že nikdy tu nebudu jenom já,
Že na všechno žití jsme tu dva,
Že nemusím se už nikdy bát,
Že budu sama usínat.

Pokaždé, v dobru i ve strasti,
Připomene mi radosti,
Pomůže zahojit bolesti,
Ukáže, kudy jít.

Když budu mít strach a v oku pláč,
Stačí si vybavit svatozář,
Ten hošík s křídly, jak ho znáš,
Nenechá smutnou být.

Obejme duši a srdíčko zahřeje,
"Pamatuj navždy, ve mně máš přítele.",
Vykouzlí úsměv a zase odletí,
Nikdy však nezmizí to vřelé objetí.



čtvrtek 28. března 2019

Řekl někdo ples? 


Vždycky, když je období maturitních plesů, tak si vzpomenu na ples mých kamarádů. Byl to první maturák, na kterém jsem byla a tak jsem se cejtila hrozně důležitě. Černý mini, lodičky, spousta známých a přitom velkoměsto, takže jsem každýmu byla úplně jedno. A hlavně, můj žárlivý přítel byl doma a vůbec netušil, že jdu na mejdan. Prostě ráj.

Náramně jsem se bavila, nechybělo usmíření s kamarádkou, sex na záchodech a ukončení krasojízdy v nonstopu. Zbytek mých vzpomínek by možná zvládly doplnit nějaký fotky, haha. Každopádně jsem z nějakého důvodu chtěla jet prvním vlakem domů. Za poslední peníze jsem si koupila emco sušenky a jízdenku. Ty hnusný sušenky cejtim na jazyku, jakmile si na ně vzpomenu.

Ve vlaku začal horor. Já vs. spánek. Nebyl to vůbec vyrovnanej boj, spánek vedl od samýho začátku a já ho porazila až dvě stanice za mojí přestupní. Možná tři. Takže bez koruny, ve městě, který jsem absolutně neznala, na mol, v šatičkách, když lidi už chodili do práce. Neměla jsem ani cigáro ani nejmenší ponětí, co kurva budu dělat. No nic, zavolala jsem svýmu tehdejšímu příteli, kterej jel zrovna z noční. Do dnes nechápu, co jsem si vymyslela za příběh, že mi ho sežral, nevynadal mi a dokonce mu mě bylo líto. Vrchol herecký etudy, dámy a pánové.



neděle 24. března 2019

Psaní z lásky 2013


Ty chvíle, kdy jsem s Tebou a ty chvíle, kdy jsem bez Tebe-
Marně hledám slovo, co ty chvíle popsat dovede,
Já sama se v tom nevyznám - vždyť působíš mi bolest,
Jednou v sedmým nebi a pak zase rychle dole,
Ale co mě dneska bolí bude zítra mojí silou,
Jen se modlím k Bohu, aby sis nenašel jinou.
Máš elán, že bys došel snad po vlastních nohou ke hvězdám,
To na Tobě obdivuji, vždy při Tobě budu stát.
Nepřemýšlím nad zítřky, zajímá mě, co je teď,
Sepisujem příběhy, co jednou budem vyprávět.

sobota 23. března 2019

Pojmenuj svoje kostlivce, vytáhni je ze skříně a nauč se s nima žít 


Každej si v sobě nese něco bolavýho z minulosti. Zvlášť čím je člověk starší, tak tím je pravděpodobnější, že něco nevyšlo podle jeho představ. A kvůli našemu egu si často bereme za minulost přílišnou vinu, nedokážeme si odpustit a táhnem tak spolu dál našeho kostlivce životem. Někdo slavný kdysi řekl, že s tím, čeho se na nás dopustili ostatní, se nějak vypořádáme. Horší je to však s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami. To je asi ta největší životní pravda.

Spousta lidí se ke mně nechovalo fér, ale já ty rány od nich potřebovala, abych mohla duševně vyrůst a posunout se dál. Pak jsou tu věci, který jsem posrala já. A ikdyz se to tehdy mohlo zdát, jako jedna z mnoha životních sraček, tak zpětně vidím, jakou obrovskou roli to hrálo a že se ta sračka stále odráží v mém životě. A čím dyl si toho kostlivce vláčím s sebou, tím těžší je, tím víc mi škodí a tím víc mi brání v růstu a cestě za štěstím.

Odpouštím si. Odpouštím si všechny moje kostlivce, protože v tu dobu jsem to tak cítila a nikdy bych teď nebyla mnou. Odpouštím si všechny moje chyby, protože nikdo není dokonalý. Nesu za své činy zodpovědnost, ale už dál nedovolím, aby minulost určovala, kým jsem nyní. Jsem odhodlaná jít cestou sebelásky a sebeuvědomění. Jsem připravená být sama sebou a být k sobě upřímná i za cenu toho, že mě ostatní nepochopí. Oni nejdou mojí cestou a nikdo nemá právo nikoho soudit. Jsem připravená na sobě pracovat. Jsem připravená být šťastná.

Cejtim se teď líp.

čtvrtek 7. března 2019

Lidi šílí, jaro je tu 


Všechno kolem mě je zmatený. Lidi jsou zmatený. Asi na všechny leze jaro. Měňej názory z minuty na minutu, ti hodní se chovaj zle a zlí jsou zas hodní. A pak jsou tu ještě zlí, kteří jsou zlí i teď, když ostatní to maj jinak. A ty se v tom pak vyznej a plánuj si něco, když ráno jsou všichni sluníčkoví a odpoledne na píču.

Tohle se začalo dít ve chvíli, kdy jsem si už byla skoro jistá, že chápu svět a chápu lidi. Hahaha, to jsem byla pěkně naivní, nechápu totiž vůbec nic. Jak jsem věřila tomu, že jde všechno podle mých představ a zdálo se mi to podezřele easy a ikdyz jsem nechtěla, tak jsem měla pořád v hlavě myšlenku, že v tyhle momenty se to vždycky posere, tak jsem měla pravdu. Posralo se to. Moji rádoby rovnici mezilidských vztahů a spokojenosti můžu vyhodit z okna. Nic totiž nejde podle mejch představ. Ikdyz je to takhle asi v pořádku, musi bejt přece rovnováha, že jo.

Každopádně i přes můj americkej úsměv se uvnitř sebe hroutím a neumím ten pocit úplně pojmenovat. Nenaplnění. Chybějící díl. Jak kdyby byl můj život kafe s mlíkem s jednou lžičkou cukru. Já jsem ale zvyklá na dvě. Kdybych musela každej den pít kafe jen s jednou lžičkou cukru, taky bych si na něj zvykla, stejně jako na můj aktuální život. Ale kafe se dvěma,to je prostě to ono. A ikdyz mi k dokonalý spokojenosti chybí jen ta jedna lžička cukru, tak jak mi chybí každej den, tak se ta potřeba hromadí, touha zvětšuje a já jsem asi na pokraji šílenství. Chci svůj cukr, kurva! Chci svůj cukr v mužským těle, kterej by se se mnou procházel po mý cestě životem. Protože ikdyz se o sebe dokážu postarat, tak je to bez chlapskýho elementu všechno takový prázdný, polovičatý. Život nemá takový to wow a jestli se brzo někdo neobjeví, tak o něj začnu přicházet i já. A bez pověstný jiskry v oku nesbalim nikoho už tuplem.


pátek 1. března 2019

S kým budu mít v březnu sex? 


15.2.2019
Na party, kde jsem makala, dorazil jak pan DJ "nešukám", tak i můj ex. A hoe, kterou klátil, aby na mě zapomněl. A jeho kámoši, který si posílal pro drinky, protože mě údajně chtěl nasrat svou přítomností a zároveň nebyl schopnej se zachovat jako chlap. Nevím, co čekal, když přišel v doprovodu největší lůzy, kterou znaj snad v celým kraji. Lol, tohle ti nevyšlo. 1:0 pro mě. Vlastně 2:0, protože i přes to, jak na mě všude hází špínu, tak najednou začal sdílet naše starý fotky se smutnejma smajlíkama a ještě smutnější hudbou a mně psát smsky, že se chce hrozně sejít. Nasrat, nikdy víc, sbohem. Nebudu lhát, že mi to pohladilo duši. Jo Sára, ten blbeček je definitivně za tebou a ty tak můžeš směle otevřít další dveře.

Ale zpátky na party. Za barem jsme byly s kámoškou a luply jsme si každá kousek koule. Od jejího bráchy, kterej ten klub vlastní, takže who cares. V životě jsem se v práci víc nebavila a v životě jsem neměla takový dýška. Dopomohla k tomu jak naše přátelskost, tak i sexy outfitky. Chvílema jsem se cejtila jak nejakej exponát, na kterej se choděj všichni dívat-můj ex, jeho ex po mně, lidi z dávný i ne tak dávný minulosti... Ale všechno to do sebe dokonale zapadalo. Nad ránem se vrátil týpeček, kterej si dal večer jedno pivo a mně přišel strašně super, tak jsem mu hned nacpala taky půlku, ať jsme na tom stejně. Měla jsem hlavu položenou v jeho klíně, on mě hladil a oba jsme se roztejkali. So cute. A hned vedle nás seděl DJ nešukám a očividně žárlil, že není na jeho místě. Propásl šanci, víte, jak to je. Druhej den jsem zjistila, že ten sladkej týpeček je raper, díky čemuž se mi začal líbit ještě víc,haha. Jsem taková "hudbokopka", prostě vycejtim lidi, co dělaj hudbu, co se mi líbí a zpravidla se naše životy propletou. Přitahuješ to, čím jsi a já jsem tanečník a milovník hudby, haha lehká matika. Ale z románku sešlo, psali jsme si jen pár dní, ale kdo ví, jestli s náma nebude mít život jiný plány.

O týden později, nebo jestli chcete minulej pátek, se mi posralo auto. Těsnění pod hlavou a další kopa sraček. Naštěstí můj ex ještě před tím debilním ex je automechanik a mezi náma to pořád neskutečně jiskří, takže jsem věděla  že je auto v dobrých rukou a díky mojí nezbedný kočce v kalhotkách se opravy možná i doplatím. Tím ex myslím přesně toho, jak jsme měli nejbláznivější sex v kině. Musím jim začít vymejšlet nějaký pseudonymy. No ale zpět k k jádru pudla. Představa, že jsem bez auta mě dostala do kolen. Jsem jediná, kdo je zpět v naší vesnici, takže někam jezdím pořád, na kafíčko, cigárko, do práce, přes noc... Prostě na autě závisí můj společenský život. Tak jsem zoufale volala kámošce, jestli nepřesunem naši plánovanou sobotu na pátek. Chvíli se kroutila, ale já na ni mám páky, tak jsem jela. Odvezl mě DJ nešukám, asi od toho něco očekával, soudě podle jeho ochoty.

U kámošky bylo ještě pár lidí, moc je neznám a upřímně asi ani nechci. Spousta všelijakejch drog a já jediná s pivem, ale oukej. Takže si asi dokážete představit, jak vypadali. Abych jim nekřivdila, než si toho dali víc, než unesli, vypadali úplně v pohodě. Sad story snad každýho většího města, kde seženeš cokoliv snáz než čerstvý pečivo. No a já taky nejsem svatá, co si budem, tak jsem si dala speed. Asi v jednu se rozhodli, že jdou hrát bedny, tak mě v bytě regulérně nechali samotnou, protože za prvý nebouchám a za druhý jsem s nima úplně nechtěla bejt nikde viděna. Zas jsem pokrytecká, ale prostě je to tak. Nejsem smažka ani gambler a bejt s někým takovým na bytě nebo se s ním ukazovat v půl druhý ráno je taky něco jinyho. Sorry not sorry. Mou záchranou byl DJ nešukám, se kterým jsem si psala. Říkala jsem mu, že vypadá strašně, že už by vážně potřeboval ostříhat, tak mě přemluvil, ať to udělám, že mi půjde naproti. Tak jsem i přes sliby, jak na ně počkám, sbalila svůj batůžek, poslední pivo a šla k němu domů. Historie se opakuje.

Tentokrát jsme si úžasně pokecali, smáli se, hráli spolu vyrovnaně šachy a já mu vykouzlila účes typickýho frajírka dnešní doby. Trochu na Travoltu, fakt se musím pochválit. Sahala jsem mu na krk a do vlasů a to je sakra úspěch od minule. Užila jsem si to i bez sexu, ikdyz ten by tomu dal korunu, co si budem. A teď si zas tak nějak píšem, posíláme nudes a celkově je to takový, jaký mě to baví. On mě baví. Je nedostupnej, ikdyz mi řekl, že se jen stydí, že se mu libim a všechno, ale prostě není to ten typickej frajer, co holku ojede při první příležitosti. Cejtim se jako dobyvatel a ne není odpověď. Snad se zas brzo uvidíme a spasíme se svými těly navzájem. Nic si teď nepřeju víc.

čtvrtek 14. února 2019

Neděle 10.2.2019

Dneska mě doběhla minulost a jsem z toho poměrně nesvá. Lépe řečeno nasraná na svoje mladší já. Co jsem to byla za krávu, proboha? Proč jsem pořád chlastala, lovila chlapy a pomlouvala úplně všechny a hlavně za to, co jsem sama dělala? S pocitem, že já jsem nejlepší a vy mi všichni můžete políbit prdel. Pokrytec.

Nenávidím pokrytce. Je to jedna z vlastnosti, která mi vadí nejvíc. A já byla její prototyp. Pokrytecká dilina. Abych si zachovala pověst, která i tak byla tragická, tak jsem házela na všechny největší špínu. A nikdo mi to neřekl, nečekaně, ale všechno se mi to vracelo za zády. A teď, když jsem snad už konečně v tomhle dospěla, mi tuhle moji životní lekci vysolil typek, kterej se mi poslední dobou docela míchá do života. Míchá jakože ho pořád někde random potkávám. A dneska, když uznal, že už nejsem takova kráva jako dřív, tak mi tohle řekl.

Občas nechápu, co se to děje za "náhody", jak je svět malej a kam tohle všechno vlastně směřuje, ale očividně to nejakej hlubší smysl má. Všechno se nějakým způsobem vrací a hlavně špatný věci se ti budou dít, dokud na sobě něco nezměníš. A jo, souhlasím, vykročit z komfortní zóny a začít dělat něco jinak se člověku moc nechce.


Čtvrtek 14.2.2019
Zapomněla jsem podat hlášení o páteční party. (Až tak mě rozhodil refresh, haha.) Frajer si mě sice vzal ráno domů, ale tím to haslo. Nevím, jestli jsem se mu nelíbila nebo jestli se on styděl, každopádně nic nebylo. A tím nic myslím ani pusa ani objetí ani letmej dotek. Nic. A negativní vlny byly tak silný, že jsem se po malým šlofíčku a sprše sbalila a šla do prdele. Jeho oči doslova křičely, ať už táhnu. Blbeček. Zejtra ho uvidím zas, protože jde na party, kde já budu makat. Nemůžu se dočkat, tyvole. Ale pořád lepší tenhle mrtvej brouk než můj ex. Ten mi stačí jen z vyprávění, pan ego jak vrata a charakter minus dvě stě.

Jinak se u mě neděje nic. V pondělí jsem měla hnusnou depku, kvůli ženskejm dnům, tak jsem celej den prořvala. Divím se, že v jednadvacátým století nikdo ještě nevymyslel nic lepšího, než antikoncepci. Třeba něco, co by ty krámy úplně zastavilo a ženská by to nechala spustit, až když by chtěla otěhotnět. A do ty doby žádný slzičky, žraní sladkostí a neplánovaný těhotenství. To by bylo boží, no ne?

čtvrtek 7. února 2019

Chlapi, alkohol a vztek aneb běžný život holky přes dvacet 


Kamkoliv přijdu, najde se někdo, kdo pro mě má novinku o mým ex. A ikdyz mě to zpočátku bavilo poslouchat, jak je všem pro smích, tak s odstupem času mě to začíná srát. Je mi jedno, tak o něm nechci nic vědět, chápete? Ať si dělá co chce a s kým chce, už je to jen jeho boj. Nepotřebuju vědět, kdy byl v jakým baru, s kým se teď poflakuje a jak byl moc. Je to jeho vizitka a já si jím odmítám už dál zasírat život. Ende šlus.


Minulej tejden jsme se s kámoškou slušně vylily. Omylem, jak jinak. Nejdřív véča, pivo, pak druhý, třetí a pak ten skvělej nápad s panákama. Po šestým panáku pak byla hrozně výřečná a já pro změnu všude zvracela. V jediný nalejvárně, kterou tady máme v blízkosti jednoho kilometru. Úžasný. Fakt ti děkuju, moje nezodpovědný já, že teď nemám kam chodit na jedno. Nebo musím přinejmenším koupit servírce čokoládu a cigára a donýst jí je se sklopenýma ušima. Ostuda.


Jinak zítra jedu na party s klukem, co se mi líbí jak vzhledem, tak i tím, že není uplnej idiot. Jen nerozumím jeho přehnanýmu zájmu a následně neschopnosti tejden odepsat. Třeba v něm žije víc lidí a já se líbím jen jednomu z nich. Nebo má ze mě strach. Nebo prostě jen pořádně neví, co chce. Každopádně já to vím a jestli mi to zítra nedá, budu zlá. Proměním se v Hulka a budu všem chlapům planety trhat hlavy, který následně pověsím na drát elektrického vedení. Čas na modlitbu