sobota 1. prosince 2018

Nelituj se, změň se


Mám asi nějakou lehkou depresičku. V první řadě proto, že se cejtim nepochopená. Každá kámoška si jede ty svý osvědčený rady nebo nade mnou jen mávne rukou, protože jsem asi už ztracenej případ. Ale doprdele! Mně by jen stačilo, kdybyste se občas ozvaly, daly bysme kafe, pivo, cígo, probraly život a pak byste si šly za těma vašima láskama a já domů za kocourem, ale všichni by byli spokojeni. Ne takhle, že se ozvete jen, když něco potřebujete nebo když chcete zjistit, jestli nemám nějaký nový drby. Ne, nemám drby, když nikam s nikým nechodím! Logicky.

Takže co já? Přestanu se ozývat jako první a věčně vám psát, protože už mě musíte mít za absolutní zoufalku, kterou bohužel očividně jsem. A nebudu se svěřovat s každou blbostí, která vybočuje z mojí rutiny, protože pak byste z nudy snadno mohly začít drbat mě. 

Taky bych si měla najít nějakej koníček nebo těm stávajícím věnovat víc času a rozvíjet se v nich. O čem se mám totiž jinak bavit s někým novým, kromě práce a toho, jak se na mě kámošky zas vysraly. Už se zas lituješ, Sáro? A co teprve bejt v těch koníčkách sakra dobrá. Každýho zajímají úspěšní cílevědomí lidi a kdo říká, že ne, tak kecá. "Teď jsem dopsala první knihu a docela se prodává, no..  Jinak chodím cvičit 5x týdně, teď mě čeká první soutěž v powerliftingu, tak jedu na 100% a chci se umístit nejhůř druhá. No a ve volným čase ráda vařím, zkouším nové recepty a taky si vymýšlím svoje. A co děláš ty? " Bylo by tak boží tohle říct a vědět, že to je pravda. A proč ne vid, s chutí do toho a půl je hotovo.

Mám takovou debilní vlastnost a to bejt až přehnaně empatická. Chápu, jak se všichni cejtěj na hovno, vždycky jim z toho pomáhám, chvíli jsou vděčný, ale pak zapomenou. A já zůstávám sama, protože veškerej čas a energii jsem věnovala lidem, který zapomněli a nebo těm, kteří si našli lidi, kteří jim způsobí další rány a zase přijdou pro pomoc za mnou. Jenže já už tady nebudu. Končím v roli ořezávátka! Chci se mít nejlíp a chci to i pro mou budoucí rodinu. 

Takže čau deprese a já jdu makat na svém vysněném životě. Přestávám lpět na lidech a uvidím, kolik si jich na mě samo vzpomene. Jdu si za svými sny a všechno to dokážu. Ať mě živí to, co mě baví! Ať je celá moje rodina zdravá a šťastná! A ať si už konečně uvědomuju svoje hodnoty a nedělám ze sebe debila. První den zbytku mého života. První den úžasného zbytku mého života. Amen 


1 komentář:

  1. Potřebuješ i tak nějakého švarného chlapce, který ti ulehčí břímě existence. :)

    OdpovědětVymazat