"...nebyl tady nikdo, kdo by se mnou stál
a v tu chvíli mi došlo, že každej jsme tady sám..."
Když tě život postaví do pozice, kdy tě opouštějí lidi a přijde ti, že všechny zažitý pravidla a jistoty přestávaj platit, je to dobře. Jsou to těžký dny, tejdny nebo měsíce. Jsou plný stížností, sebelítosti, pocitů nepochopení, nespravedlnosti, jsou plný slz a zdá se, že není cesty ven. Ale jsou pro tebe důležitý.
Těžký je hlavně zvyknout si, že máš jen sám sebe a najít k sobě zpátky cestu. Začít se chápat zevnitř, přijmout se, být pro sebe tím nejlepším přítelem. Vztah k sobě samému je ten nejdůležitější, když se neznáš nebo se nemáš rád, tak se tvůj život nemůže hýbat lepším směrem. Nejdřív musíš znát svůj směr, vědět, kdo jsi a co je pro tebe nejlepší.
Když projdeš tmou, ve který si našel oporu v sobě, zapálil si ten plamen svojí duše a vyšel ze tmy ven, stáváš se nebezpečným. Jakmile už nepotřebuješ nikoho a nic, stáváš se nezastavitelným.
V moment, kdy pochopíš, proč si zůstal sám, změní se všechno. Už nikdy nebudeš nešťastný, protože všechno je jen úhel pohledu. Je tvoje rozhodnutí, jak se budeš dívat na svět a situace, jak budeš reagovat, kolik energie dáváš jakým směrem. Jakmile vystoupis z tmy, už tě nic znovu nepoloží. Tvoje štěstí totiž závisí jen na tobě a chápeš, že bez tmy není světlo, že všechno má svůj čas, který neuspěchas a že nic, kromě tebe samého ti nepatří.
To jediný, na čem záleží máme každej v sobě. Najdi svou pochodeň, zapal ji a jdi jistým krokem tam, kam tě vede tvoje srdce. Buď věrný sobě a přes překážky dojdeš ke hvězdám.
Chtěla jsem Vám napsat a tohle se mi psalo samo. To konkrétní, co žiju, to je na jinej příběh. Spíš na sarkastickou povídku v Bukowskiho stylu. Tahle myšlenka ve mně zřejmě dřímala a čekala na zveřejnění. Nemá to bejt motivační článek pro dokonalý šťastný a osvícený lidi. Je to spíš pro ty, který se zrovna placaj ve tmě a nevedej, kudy kam.
Hledej to v sobě -tam jsou všechny odpovědi na tvý otázky -tsm je ten kompas, kterej ti ukazuje správný směr-tsm je ten člověk, na kterým ve tvým životě nejvíc záleží.
Vždycky, když už končí nějaká etapa, mám chuť se vzdát. Něco ve mně mi ale říká: "Vydrž!" A během krátký doby se vždycky stane zázrak, kterej se nedá naplánovat, kterej tu situaci zachrání a dá mi zase větší víru a větší trpělivost, naději a vnitřní sílu. Už se nebojím, že něco nezvládnu. Před svítáním je taky největší tma. Nech to být, ať jde o cokoliv, pusť tu situaci a jen věř, že bude líp a představuj si to svoje "líp". A čemu věříš, tak se stane.
