Sedmej rok prej začíná ponorka 

Na svou obhajobu musím uvést, že mi napsal první. Při tý příležitosti jsem mu připomněla výročí a vynutila si dárek. Jakože ode mě dostane sex a co dostanu já?! Voják. Byla jsem v práci, napsal mi už snad v 5 a já měla v 10 končit. Těšila jsem se, jak jinak. Jenže se mi ožrala kolegyně a jela jsem domů až po druhý ráno... Kouzelný na tom je, že na mě i přes to čekal. Čtyři a půl hodiny zpoždění, můj novej rekord, haha.

"Čau, máš pivo?" vcházím k němu do bytu, jakoby se nechumelilo. Najednou zmerčim cosi na zemi a začnu se smát:"Hahaha, co to je za smetáka? To je vaše?", komentuju yorkšíráka, nejmenšího, co jsem kdy viděla. "Ne, toho Tereza hlídá mámě." lol, takže už i zvířata maj střídavou péči, tak to jo. "Dáš mi pivo, prosím?" vracím se k tématu. "Nemám." "Jak jako nemám? Si mě pozveš a nemáš pití?" "Sem to všechno vypil, když si měla přijít v deset." Nezapomněl mi připomenout, jak jsem hrozná. "Ale stejně na mě čekáš." Zasmál se. Má rád, jak jsem rejpavá. Nalil mi jagera s tonicem. Asi decku jagera, dolejt do půl litru. "Běž na místo." pořád okrikoval to malý košťátko, který si z něj evidentně dělalo dobrej den. Já mu připomínala naše první setkání. Usmíval se, tak hezky. "Chybím ti někdy?" "Někdy jo." "Tyvole, to sem nečekala." vylitlo ze mě. Moc chytrý, Sára...Zas okrikoval toho nebohýho ratlika, kterej ještě ke všemu blil, protože odkousal takovej ten lem dole na zdi a sežral z toho lepidlo.

Sedla jsem si mu na klín a začala ho líbat. Trochu z lítosti nad nebohým štěnětem a trochu kvůli tomu, že přesně před 7 lety mě brousil poprvý. Jsem hrozně spiritualustická nebo jak to říct. Nic není jen tak. Už jen z toho, že po takový době ve stejný datum mu zas sedím na klíně, jsem byla vlhká. Mazlili jsme se. A pak spolu šukali na třikrát, protože se během čekání na mě stihnul připít a tak mu nechtěl moc stát. "Kdo si ho nepostaví, ten si ho nezaslouží." Tohle mi kdysi řekl jednou a mám na tu větu dokonalou averzi. Nemůžu za to, že moc chlastáš a tak ti vadne, blbečku. Nakonec se ale udělal, jak jinak. A já měla po dloooouhy době delší sex než 20 (výjimečně, zpravidla max 5) minut s bejvalým. Dopila jsem, dala cigo, málem potkala sousedy a kolem půl šestý byla doma. Docela jsem se opila, tak jsem mu ještě psala zprávy a pak vytuhla až do čtyř odpoledne.

A on se do teď neozval, i když už dvakrát mohl. Au. Cejtim, že mě má v hlavě víc, než by chtěl a tak si myslí, že bude lepší předstírat, že nejsem. Ovšem do ty doby, než s ním zas Tereza nebude dva tejdny nic mít a nezačne ho bolet jak pravá tak levá ruka. A já mu to pak dám krásně sežrat, protože ani dáreček mi nakonec nedal, ikdyž mi ho prej koupil. Nejsem ani utěšitelka ani matrace. Jsem skvělá baba a už by mohl za ty leta vědět, že si mě má předcházet. Nebo minimálně nedělat herečku a nesnažit se přede mnou hrát na lásku a jak si jen užívá život. Je přece jen oběť situace. Už od prvního okamžiku, co mě poznal, co se mnou byl a co sme se rozešli a vždy přišel za mnou. Osmsettřicetšestkrát byl jen obětí situace. A já asi tím únoscem, tím manipulantem, tím, kdo má cinknutý kostky a podvádí život a z něho dělá nevinnou oběť. Kdo by se taky ubránil pětapadesáti kilový bloncce?

7 let v Tibetu 

Všechno je v pohodě a já tím pádem nemám o čem psát. Čtu Bukowskiho. Miluju ho. Jsem přesvědčená, že kdyby žil, tak jsme nejlepší přátelé.

Zas sme spolu byli v sobě. S vojákem. Tak animálně, jak si jen umíte představit. V sobotu budem mít výročí. 7 let spolu a přece každej sám. Cejtim nutkání mu to připomenout. Tehdy, první noc u něj, jsem nějakým způsobem ztratila kalhotky a jela domů na ostro. "Ty seš stejně hustá." Brala jsem to jako poplácání po rameni. Naštěstí neviděl, že jen, co mě vysadil a zmizel za rohem, jsem hodila šavli, za kterou bych určitě dostala Oskara. Od tý doby zásadně nepiju kafe na kocovinu. Jsou prostě věci, který si zapamatuješ. Třeba jako červený krajkový kalhotky.. O pár dní později mi psal:"Našel jsem ty rajtky 😂.". První smska od něj, měla bych si to nechat zarámovat. Tohle totiž není Hollywood, ale život a na život to je zatraceně dobrá první smska. Ztratíš soudnost a spoďáry, dostaneš smsku a najdeš chlapa, kterej tě provází životem.

Život je dobrej, mám ho ráda. A vojáka taky
Sára

První 

Začala jsem se vídat s Blonďákem. To je můj úplně první kluk v životě. A já jsem jeho úplně první holka, btw. Známe se snad celej život, jen jsme se teď prostě delší dobu neviděli, protože jsme nechtěli, nepotřebovali nebo něco takovýho.

První setkání, teď po tý pomlce, bylo v noci asi před čtrnácti dněma, kdy se stavil na cígo. Založila jsem si po víc jak roce zase fejsbuk a on si mě přidal, začal mi psát a chtěl se vidět. A já jsem teď v životní fázi, že všechny změny přijímám, protože mi přijde, že horší už to bejt nemůže. Tak jsem mu to odkejvala, ať za mnou dorazí. Viděli jsme se asi po roce a půl, kdy jsme se potkali omylem, jinak to už možná dva roky byly. Kecali jsme spolu asi hodinu, jen to ve mně nezanechalo nic extra hlubokýho a nepřikládala jsem tomu žádnej význam.

V tejdnu si na mě nějak vzpomněl znovu, ale já už spala a druhej den jsem dala přednost učení před večerním pokecem u několika cigaret s ním. Asi mě konečně políbila zodpovědnost. A nebo jsem se už jen definitivně stala frigidní, haha.

Každopádně v sobotu jsme se hned ráno doma všichni pohádali, do toho dušičky, k tomu depresivní počasí a všichny moje kamarádky buď v práci nebo neměly čas na moje problémy... Zkrátka ideální chvilka ozvat se Blonďákovi. A ten se toho kupodivu chytnul. Seděli jsme spolu asi šest hodin a furt kecali, smáli se, pili pivo, bylo to skvělý. Já se vypovídala a chytla druhej dech. Je prostě fajn občas vidět lidi, se kterejma vám dřív bylo dobře. A o to víc fajn to je, když si máte co říct i po letech. My se známe už od školky, takže jsem jeho první holkou doslova, hh. Každopádně až v mých 14 mě připravil o nevinnost. A teď, o deset let později, když k němu přijdu neučesaná, nenamalovaná, s oteklejma očima, ve starý škaredý bundě a stěžuju si na život, mi je schopnej říct:"Sára, je mi to takový trapný, ale jak si tady povídáme, tak mi normálně stojí." A Sára se začervená a začne žbleptat něco o tom, jak už asi s nikým neumí spát jen tak nebo že vlastně celkově už neumí s nikým spát. A když to říká, tak sama slyší tu lež nebo jak je to vlastně hrozně nelogický, ikdyž to teď u ní jinak není...Prostě nechci šukat kretény. Což sice Blonďák není, ale můžu mu dát trochu brouka do hlavy a dělat nedostupnou, že jo.

Tak jsem se vykecala a možná omylem zaujala. Sice bylo po devátý, ale jesre se mi nechtělo domů, kde lítaly blesky i na dálku. Tak jsem se sama vydala zapálit svíčky na hřbitov, vzdálenej tři až čtyři kilásky, když už jsem měla díky němu lepší den. Cestou domů si pokecala se zesnulou babičkou (miluju, děkuju) a světe div se, skoro před barákem zas potkala Blonďáka, kterej si to štrádoval od kámošky, kvůli který jsem od něj musela odejít. To už není náhoda nebo jo?

Můžeme být bez muže? 

Asi je čas zas pomyslet na chlapy, protože, co si budem, naše životy podstatně ovlivňujou.

S posledním bejvalým nejsem už něco málo přes dva měsíce a je mi skvěle. I on už mi přestal psát monology, protože je celou dobu zablokovanej. Jen se se mnou zkontaktovala jedna slečna, která to s ním táhla, když to netáhl zrovna on se mnou. A musím říct, že zjištění, že přes všechny svoje psychopatický scény mě ještě stíhal podvádět, ale ve finále špinit mě, když jsem mu byla věrná, mě utvrdilo v tom, že je správně, že je pryč. A že chování každýho vypovídá jen o něm, ale reakce vypovídaj o nás. Takže budu tiše čekat, než ho přijde pozdravit karma.

Dál je tu stále voják a nemůžu si pomoct, ale vždycky, když se vidime, tak si báječně notujem. Proč jsme si tak nerozuměli dřív, sakra?! Nevím, jestli si s ním dokážu představit vztah, ale myslím, že ten cit, kterej mezi náma je, je silnej a nezlomnej. Život chce, abysme se alespoň občas viděli a dali si navzájem tu jistotu, že tady je někdo, kdo nám rozumí. Nedá se to dost dobře popsat, ale navzdory tomu, jak hnusně jsme se rozešli, tak on je ten člověk, za kterým bych šla, kdyby se něco skutečně posralo. A taky za ním chodím, když si chcem oba zašukat, haha.

Je to asi měsíc a z jedny party jsem se k němu nechala hodit tágem. Bylo něco kolem půl třetí, chudák na mě čekal asi od desíti a já přijela ve stavu, že jsem mu usnula v klíně. Moc dobře vím, že když piju, tak nesmím hulit a stejně jsem to zase udělala, jak jinak. Když mě vzbudil, tak jsem šla zvracet a pak mi pomohl se sebrat a nasměrovat domů. On je totiž v jakýmsi vztahu, kdy spolu nespěj, nerozuměj si, ale i tak spolu jsou a bydlej spolu, vlastně od doby, co jsme se my dva rozešli. A já se musela odlifrovat, než by se ta jeho vrátila z noční. Kilometr domů jsem šla snad hodinu, takhle se mi nohy už dloooouho nemotaly, hnus. Ale měl starost, jestli jsem dorazila a psal mi, so cute.

Od té doby jsem ho viděla asi až minulou sobotu. Zase jsme si notovali jak bff, pili kávu a vzájemně se tak nějak dobíjeli pozitivní energií. Nezapomněl mi připomenout, jak jsem mu z ty party pořád volala:"Miláčkuuu, přijeď pro mě." asi desetkrát a on mi vždycky řekl, že už měl nějaký piva a že na mě čeká. Opilá Sára, to je hotovo. No a připomněl mi i moje zvracení, který prej všechno nešlo do hajzlu, haha. Zavtipkovala jsem, že to musel kvůli tý jeho stíhačce uklidit. On si zase zavtipkoval, že ještě že mi ho nenarval do huby, že bych mu ho poblila. Načež povídám: "Ale stejně bys mi zase zavolal." Začal se strašně smát, ale po chvíli povídá, že vlastně jo. Bylo to takové metaforické poplácání mě po rameni, že jsem nenahraditelná. Snad se uvidíme tuhle neděli, protože já prostě nešukám, nemám s kým a random sex mě už nějak neláká.

Seznámila jsem se s jedním úžasným týpkem, cvičí, má dobrou práci, bydlí sám, ale vzájemně na sebe nemáme čas. Byla jsem u něj jednou doma na kafi a od tý doby si pomalu přestáváme psát. Škoda, tím bych si nechala zničit život.

Sára

Bílá Vrána 

Víte, jak je v partě vždycky někdo ten oblíbenej? Tak já to nejsem 😂 Ještě donedávna mi to tak přišlo, jenže zdání klame, jak se ukázalo. Sice jsem zatraceně vtipná, když je to na můj účet, tak se bavěj všichni, ale jakmile využiju pro pobavení někoho jinýho, tak absolutně nemám empatii a všechno dělám tak, abych vypadala jako ta nejlepší a ukazuju prstem. No a jak jinak to mám asi dělat? Ono se v tomhle snad hraje na druhý a třetí místo? 😂 Lidi se berou zatraceně vážně a proto moc neberou mě. Z počátku mě to trochu mrzelo, ale teď se na tom jen bavím dál. A světe div se, když se směju, ikdyz podle jejich škatulek mám bejt nasraná, tak je seru ještě víc. Vůbec nemám problém s tím, když o mně někdo zavtipkuje a já mu to můžu pohotově vrátit. Nemám ale ráda, když se někdo urazí a ode mě čeká asi písemnou omluvu nebo to, že se sebou nedokážu žít a rovnou se půjdu zabít. Ještě lepší jsou ale ti, o kterejch si dovolíš říct malou srandičku a oni ti to vrátěj stylem jako že se nedivěj, že jsem sama, protože jsem panovačná a nesnesitelná. Ne, vy jste jen omezený svým egem nebo tím, co vám řekli v televizi, že je správný. Speciální odvětví je člověk, kterej furt mele pátý přes devátý, různý nesmyslný bláboly, ale když řeknu něco já (cokoliv), tak se na mě zadívá pohledem "wtf, děláš si prdel, co to říkáš proboha?" a začne moji původně skoro bezvýznamnou větu pitvat, protože prostě musí dokázat všem nebo minimálně sobě, že jsem přece úplná kráva. Ten samej člověk je schopnej tu stejnou větu pitvat ještě tejden, psát mi ji na všechny sociální sítě a telefony, že se divím, že mi ještě nepřišel dopis. A poslední dobou vlastně jediná společná konverzace s ní je od počátku útok proti mně. Protože, pico, mě to hrozně baví se s tebou chodit hádat. A pak zas číst nekonečný zprávy, jak se chovám strašně, protože tvoje snahy vynutit si uznání vztekaním a tím, že si myslíš, že když mi to desetkrát zopakuješ, tak teprve pak mi asi dojde, nevycházej. Stejně jako s bezvýznamnou větou, tentokrát situaci, kterou naše milá Kiki úplně prekroutila tak, že jsem z toho vyšla jak totální curak, rozebírá už druhej den a nejlepší je, že se rozčiluje, když se obhajuju. Víš co Kiki? Běž do prdele. Takhle se kámošky nechovaj. Příště ti to jen odkejvu a vůbec nebudu ztrácet čas. Stejně jako když ji odpovídám na to, že už jela domů a dovolím si napsat "jjj". "No ty vole ty máš náladu úplně na hovno, fakt Sára, jdi do prdele." "A ty si kup uživatelskou příručku a dávej ji každýmu, s kým si chceš psát, ať ví, jaký slova jsou povolený." Jjj je u ní na seznamu zakazanejch slov, stejně jako ttj a vlastně asi všechny tyhle zkratky. Nevím teda jak odoostatních, ale ode mě ty zkratky vůbec nebere no. Já tím totiž na ni útočím a dávám jí tím najevo, jak je blbá. No očividně je, když není schopna pochopit, že je jednodušší třikrát zmáčknout "j" než napsat "dobře". Vole. Musí mít asi hodně nudnej život, že mi vždycky stíhá znova napsat, jak pro ni jj a ttj zní, že se jí tím vlastně vysmívám. Chápeš to? Nevím kde ty scénáře bere, ale není vůbec špatná jako. Že mi píše už několik dní v kuse monology, nemluvím. Podle mě to dělá, když si myslí, že mi zkurví den a nebo naopak, kdy se chce pak jinde litovat, že vlastně já ji zkurvila den. A vypadá to, že bude pokračovat do doby, než ji řeknu, jak má vlastně pravdu, jakej je chudák a já zkažený egoistický hovado. Jenže takovou radost jí neudělám, nebudu se omlouvat za to, že jsem veselá a ona evidentně potřebuje vojet a je nasraná už permanentně.Něco jako "Máš tu čest se mnou trávit čas, tak se tak chovej". Dík, nechci. Ještě se nechat poučovat jak se mám chovat. Kdybys byla starší, měla vyšší vzdělání, víc peněz nebo bych jen věděla, že máš nejakej konstruktivní zájem kromě ponocování, malování si obočí a dojebávání se, když jdeš na dojezdu do práce. Na tyhle divadýlka už jsem stará, nepotřebuju si dokazovat, kde je moje místo. Tohle je jen její vnitřní boj Kiki vs Kiki, ale co by byla nasraná na sebe, když to může jednoduše hodit na mě. Teda zkusit hodit na mě, protože na hlavu mi takováhle cácora zkoušet srát nebude.

Jsem si ulevila, fakt mě to tížilo už několik dní, ufff, dík za pozornost 😂 A co nejmíň omezenejch zahořklejch lidí kolem vynšuju

Typische Sára 

Sešla jsem se s vojákem, protože jsem si myslela, že sex s ním zaplní to prázdno ve mně, ale už jak jsem držela jeho péro, tak mi bylo jasný, že se pletu. Párkrát do pusy a šup na koníčka, ale ani zdaleka se to nepodobalo tomu sexu, kterej sme spolu měli, když mi bylo třeba 18. Takže nejen, že jsem tím nezalepila můj šrám na srdci, ale ještě jsem si pokazila vzpomínky. Rozbulela jsem se hned, jak ho ze mě vyndal. Nevím, jestli to byla sebelitost, že doma nemám plyšáka na mazlení nebo mírnější forma závisti, že on je šťastnej a já ne, každopádně obě tyhle vlastnosti nesnáším. Brečela jsem vlastně i předtím, akorát jsem mu líčila svoje životní hovna a podávala to jako hroznou prdel, že jsem nad věcí a on se smál a já se smála taky, jen  já takovým tím smíchem těsně před zhroucením a do toho mi občas ukápla slzička. A pak přemejšlel, koho by mi tak dohodil a chlácholil mě, jak si zasloužím někoho skvělýho a že určo přijde. "Tojo, až mi bude čtyřicet třeba." Nevím, proč jsem tak sarkastická, ironická a zlehčuju věci, který lehký nejsou, každopádně vím, že mě proto hodně lidí nesnáší. Ale mně je to jedno.

Per to do mě, ať je po mně 

Dneska je to první den od rozchodu, co jsem neměla pivo, jinej drink, brko nebo ještě jiný věci.  Zejtra to bude 14 dní, co zas jedem každej sám za sebe. Uvědomuju si, že je moje slabina, snažit se smutek nebo nějaký moje vnitřní prázdno buď utopit v chlastu nebo přebít chvilkovou euforií. Nicméně i přes svoje uvědomění to dělám a jedinej výsledek je, že mě to každý ráno mrdá ještě o trochu víc. Ve výsledku mě nejvíc mrdá to, že jsem porušila nějaký svý vlastní předsevzetí, jak už budu vzorovou holkou. A jak se nejlíp zbavit těhle pocitů vlastního pochybení? Prostě je zas zkusit topit na dně půllitru nebo na chvíli vytěsnit čímkoliv, co mi okamžitě vyplaví do mozku hormony štěstí. Docela nebezpečnej koloběh, hlavně když už je ti u prdele, že jdeš v zuboženým stavu do práce mezi lidi a pro jistotu do sebe hodíš ibalgin nebo další podobnou sračku, která tě rozkopne ještě stokrát víc. Sebedestruktivní defekt, řekl Protiva. Nezapomenu k tomu vykouřit krabku cigaret každej den. Z lehkejch už jsem přesedlala na těžký, protože jinak bych si musela dát dvě najednou. Zas po ránu piju kafe a vlastně mi nedělá problém vypít jich několik denně. Zas píšu proto, že se mi podařilo zbavit závislosti na ranní kávě asi na 3 měsíce po tom, co se mi objevila nějaká nebezpečná arytmie na srdci. Tehdy jsem měla i Holtera na 24 hodin, jenže v naší slavný nemocnici jim trvalo dva měsíce, než si udělali čas na moje výsledky. Proto když mi po zasranejch 60ti dnech volali, at si okamžitě přijdu pro léky, tak jsem se na ně vykašlala, protože kdyby mi fakt něco bylo, tak než by na to přišli, bylo by po mně. No musím říct, že kromě stresu, dostalo moje tělo za poslední dva tejdny pořádně zabrat. Píšu to sem proto, že napsaný to vypadá mnohem horší, než když jsem si to jen říkala v hlavě. Nechci ani umřít ani spadnout do nějaký závislosti, ale musím si přiznat, že to očividně asi úplně v pohodě nezvládám. Do toho se mi včera pan poslední bejvalej aka nejčůrákovatější ozval, protože se chtěl hrozně sejít, ikdyz už to je vlastně všechno mezi náma uzavřený a ve finále mi to přišlo jen jako jeho hodinový výkřiky do tmy, kdy mu chybim, ale neponíží se k omluvě, tak se radši lituje. Totální mindfuck. Další mindfuck jsou tři Honzové, který docela hejbou světem mejch hormonů, ale o nich zas příště. Teď jen čtete moje výkřiky do tmy, ve kterejch je mezi řádkama napsaný, jestli nemáte někdo možnost sehnat Lexaurin nebo Xanax? (možná si dělám prdel a možná taky ne)

Neboj se novejch začátků 

Mám za sebou první den na vejšce, takovej ten uvítací. První dojmy jsou, že to vůbec nebude prdel, jak se mohlo zdát. Další dojmy jsou takový, že je to pro mě novej začátek se vším všudy. Nesmím to promarnit, protože takhle dál pokračovat nechci.

Budu, opět, sama už 14 dní. Hodně teď piju pivo a snažím se bavit s co nejvíc lidma, aby mi nehrozilo uzavření se sama do sebe a strach z novýho a neznámýho. Asi to funguje. Už to neberu jako konec světa, ale pořád mě nepřestává překvapovat, jakou zmiji jsem si hřála na prsou. Fakt lidská špína, jak si ji nejlíp umím představit. Co o mně dokáže říct a jak se okamžitě snaží najít náhradu. Je to smutný. Naštěstí i jeho kamarádi začínají po tom všem prozírat. Už to totiž mlčky nepřecházím, ale snažím se je seznámit s pravdou. Přece jen jsem s nimi taky strávila dost času a maj právo na to, aby konečně znali pravdu. Ikdyž to třeba nic nezmění, aspoň mně je líp. Aspoň nějakým způsobem se bráním tý jeho nespravedlnosti.

V úterý jsem náhodou potkala na benzince kámoše, kterýho jsem viděla naposled před mým epický návratem k poslednímu bejvalýmu. Ptal se mě, jak to jde, já se mu s fňukáním svěřila, načež mi povídá:"Víš jak se říká, že dvakrát do stejný řeky nevstoupíš? Tak ty vidíš ten starej známej korálové útes a začneš se tam potápět." Tohle bylo nejtrefnější přirovnání ever a i pohlcená ve svý sebelitosti jsem se začala smát. Snad se kromě dobrý historky i ponaučim, hhh

Možná půjdu na něco jako rande. Možná to zvládnu a neztrapnim se. Možná celkově zas začnu věřit sama sobě a ne "nám". Strašně mi tu smrdí zakrslej králík, ikdyž mu kydám každej den. Odvádí to moji pozornost,hhh. Nicméně pořád se snažím chovat tak, abych se na sebe s čistým svědomím mohla podívat v zrcadle. A věřím, že konec je novej začátek, jen se mu musím otevřít.

Mind fuck 

Od pondělí zas spím ve svým dětským pokoji plným věcí stále naházenejch v taškách. Horlivě sháním pronájem a nechce se mi to všechno vybalovat a za tejden zas balit zpátky, to je snad jasný. Už si připouštím takový lehký zasmutnění nad tím, že jsem si v duchu zas malovala věčnost a přitom byla úplně slepá. Mrzí to, když něčemu věříš a ze dne na den se vracíš na začátek, jakoby mezi váma nikdy nic neexistovalo. Nejvíc mě na tom sere, jak dokázal bejt skvělej a jak jsem v něm fakt cejtila tu dokonalou druhou polovičku a během okamžiku najednou všechno zahodil a řval po mně tolik hnusnejch slov. Říkal mi, že mě miluje, ale ve skutečnosti mě musel nenávidět. Ani trochu tomu nerozumím. Odůvodňuji si to jeho psychickou poruchou, bolí to pak trochu míň. Rozhodně míň, než vůbec nevědět, proč se choval jak kdyby v něm žili minimálně dva lidi. Lidi jsou vážně hrozně zvláštní, všechno by mohlo být úplně easy, kdyby jednali s pokorou, nejlepším vědomím a svědomím a upřímně. Nevím, proč se k sobě nechovaj opravdicky a už vůbec ne, jak je možný v jedny minutě vyznávat lásku, plánovat budoucnost a v druhý to úplně zahodit. Mind fuck

Hlavně vůbec nevím, co má v plánu dál, jestli chce zas s někým být jen na oko a pak mu o hlavu omlátit veškerý jeho vlastní chyby a vnutit tý holce myšlenku, že to jsou její chyby. A jestli je to mezi náma definitivně uzavřený nebo se mi chce zas v budoucnu připomenout a kurvit mi jinak dobře zajetý koleje. Jsem od ty doby trochu mimo, chci furt s někým trávit čas a mluvit o svejch pocitech, čumím pořád do mobilu, jestli se nechce někdo obětovat a jít mě poslouchat aspoň půl hodiny. Nechce no, ale stejně to furt sleduju, co kdyby náhodou. Nejsem ani nijak veselá a vlastně ani smutná, spíš jsem prázdná. Prázdnej pohled a myšlenky vlastně na nic, jen se odvádím pryč z reality. Ikdyz je to tvrdý, tak je nejlepší nic si nenalhávat. Když není člověk upřímnej sám k sobě, nemůže bejt upřímnej logicky ani k nikomu jinýmu. Prostě nám to nevyšlo a je čas jít dál a žít svůj život jak chci. Bejt sama sebou a nepochybovat, protože zvládnu všechno a tyhle stresy mi za žádnýho chlapa nestojí. Hodně jsem na sobě zapracovala a tím se ještě víc propadla jáma mezi mnou a jím. Buď rosteme oba nebo čau. A ikdyž jsem chtěla být ta, co táhne někoho nahoru, tak odmítám být ta, kterou někdo potáhne dolů. Mužem jít jen jedním směrem, jinak půjdem každej sám. A tys to vlastně rozhodnul.

Z nelásky do lásky

Leží, hlava na polštáři,
Ve tmě její oči září,
Září jako hvězdičky.

Přes den se jí všechno daří,
Večer její spánek maří,
Maří z srdce slzičky.

Věřila, že budou spolu,
Mezitím ji tahal dolů,
Dolů, kde je prázdnota.

Nyní pláče, avšak časem,
Řekne sobě vlídným hlase,
Že míň bolí samota.

Až najde zas sílu smát se
A přestane vztahu bát se,
Najde si ji někdo sám.

Někdo, kdo s ní bude navždy,
Ikdyž chyby dělá každý,
V dobrém i zlém, napořád.

Dobří holubi se vracejí

Jestli může psát někdo knihu o nenapravitelnosti a dávání druhejch, třetích a dvěstěšedesátejchosmejch šancích, tak jsem to já. S posledním bejvalým jsme se zase rozešli. Zase za doprovodu nesmyslný psycho scény a s pořádnou nenávistí a nádechem tragikomedie. V nadcházejících čtyřiadvaceti mě tahle Itálie už přestává bavit. Tak nějak se v tomhle pseudovztahu plácám už skoro tři roky. Kdyby se alespoň něco změnilo, ale jediný, co je doopravdy jiný, je to, že se to mezi námi vždycky vyostří ještě o něco víc. A já už jsem odevzdaná, je mi to jedno. Nějak mi na něm po posledních pár situacích přestalo záležet. Přestal existovat. Není a nebyl.

Byla jsem se dneska podívat na jeden byt. Nebyl nic moc, prázdnej a tmavej, ale je to moje jediná šance na novej začátek. Zas se naučit žít sama se sebou, vídat svoje kamarády, dělat svoje koníčky a žít svůj život podle sebe. Bejt taková, jakýho bych chtěla chlapa, protože naše protějšky jsou naše zrcadla, že jo. A nebo to jsou lidi, který do života potřebujeme, abysme se změnili a posunuli. Tak či tak zas plácám fylozofický kecy, abych tím uklidnila vkrádající se myšlenku, že jsem zase sama. A hlavně myšlenku, že jsem tak naivní a zas naletěla stejnýmu idiotovi. Všichni nejsou jak ty, Sára. Vlastně asi nikdo. 

Ale na druhou stranu vím, že sračky se dějou všem, jen každýmu jiný. Prostě takový, který potřebuje zažít, jinak bude dělat dál ty stejný sračky. Zas fylozofuju, sorry guys Já bych se měla vysrat na stereotyp a zkusit něco novýho a taky poznat někoho novýho. Je funny, jak mi den po rozchodu začali psát kluci, který se mi libili, než jsem se vrátila ke starýmu dobrýmu peklu. Jak kdyby to cejtili. Ale proč ne, mám velký srdce a vejdete se tam všichni, hehe. S nikým novým jsem nespala vlastně skoro rok. Kde je ta nymfa, co měla kohokoliv kdykoliv? Leží sama nahá pod dekou a píše na blog. Vzrůšo. Tyvole. Upřímně se sama divím, co se to stalo. Po deseti letech se vracím na stranu dobra. Lépe řečeno zažitýmu ideálu hodný, dobrý holky. Sem "normální", ale jak se správně zeptal Bukowski:"Kdo určuje normu?" 

Let it be 

Hah, tak jsem to v minulým článku s tou nudou přehnala. Vlny osudu si teď s mojí loďkou divoce hází a já už občas asi ani nedržím kormidlo, protože nemám sílu pořád bojovat, aby moje loď plula mým vysněným směrem. Začínám si pripouštět, že to, co je moje vysněné, ještě nemusí být pro mě to pravé, to co potrebuju zažít, abych se mohla posunout dál. Tak ještě sem tam škubnu rebelsky kormidlem tam, kam chci, ale většinou tím jen oddálím to, co by se tak jako tak stalo.

Všechno to začalo dalším stěhováním do dokonalého obrovského bytu. Vysněného. Bohužel se na nás stres ze stěhování a blížící se dovolené podepsal natolik, že jsme se pohádali až na krev a slova i facky mířené ke mně šíleně mrzely a bolely, jako si to pamatuju třeba před deseti lety, když nevyšla moje první láska. I tak jsme se ale snažili, ať vyjde alespoň naše dovolená. Tam jakoby se na všechno zapomnělo a my byli oba úplně jiní, čistí, bez pretvarky. Opravdoví, to je to slovo. S návratem domu se ale vrátili i kostlivci a já jsem nedokázala pochopit, jak se mužem chvíli tolik milovat a ctít a s jednou domněnkou to zase zahodit. Kdo víc ublíží tomu druhýmu, vyhrává. Pořád dokola stejný scénář. Proč spolu chceme být a pak si tolik ubližujem? Je tohle ten pravej vztah? Nemrháme jen navzájem svůj čas? A ve chvíli, kdy jsem začala zpochybňovat naší lásku jsem pustila kormidlo a nechala svou loďku řídit vlnami osudu. A kupodivu, až když jsem se přestala soustředit na cíl a mylně si malovat, kudy se k němu dostanu, tak teprve v tu chvíli se začaly dít věci samy od sebe a možná i líp, než mě kdy napadlo. Nesnazit se změnit to, co není v mých silách a namísto toho věřit osudu a užívat si, co nám předkládá. Protože nakonec přece všechno dobře dopadne a ikdyz se to tak nemusí zdát, stačí zatnout zuby a vydržet

Definice nudy

Žiju. Všechno se teď děje pořád dokola, že vlastně ani nevím, co vám sem napsat. Stereotyp. Ztrácím se ve dnech. Sem tam se pohádáme s posledním bejvalým, se kterým teď bydlím a tím pádem vlastně už asi není bejvalej. A je smutný, že ty hádky jsou tak největší vzrůšo, který teď zažívám. Jinak to je pořád dokola práce, starání se o domácnost, koupaliště, pivo, druhý, třetí a furt ty stejný xichty dokola. Asi si dám challenge, že se budu aspoň tejden vídat s úplně jinejma lidna, protože jen tak si můžu do života vtáhnout něco jinýho. Né že by tohle bylo blbý, ale furt to může bejt lepší. Můžu víc chodit pěšky, než furt jen jezdit autem a místo těch piv třeba zas začít cvičit nebo dělat cokoliv jinyho, co mi dá dobrej pocit ze mě, než abych jen tupě zabíjela čas. Nic se mi nechce-přemejšlet, bejt šťastná, žít. Nic. Blbý. Snad to je jen pms a zas budu normální a nebo za to může špatný postavení hvězd. Jak říká kámoška: "Je to jen takový období." A tohle řekne i o sebevětším hovně, co se jí zrovna děje a pak se tomu zasměje. Jasně, že to je o přístupu a o tom, že něco chceš a něco pro to děláš, ale já jsem aktuálně jen negativní líný prase. Aspoň jsem k sobě upřímná.

Tohle všechno se fakt děje a já si sama nejsem jistá, jestli si z toho dělám prdel nebo to beru zatraceně vážně, stuprume

Vůbec zas nejsem v bytě posledního bejvalýho, nevařim mu a nezahřejvám postel, než se vrátí z noční. Tyvole o co mi jde? To jako fakt věřím, že to na další pokus bude v pořádku? Looool, Ježíši. Hlavně že sem vám tady něco slíbila, že? Hah. Seru si do pusy tím nejodpornějším způsobem. Sarah starterpack


Na vejšku mě vzali. Trošku mi stouplo ego a malá hodná Sára na pravým rameni mě hladí po vlasech, jakože big up. Vůbec nevím, co od toho čekat, každopádně když nic jinyho, tak si to hodlám užít. Takový to proslulý prodloužený mládí. Fakt z toho mám nefalšovanou radost.

Pohádala jsem se s rodičema. Pohádala jsem se s nima fakt na kost, až lítaly facky a mě v tu chvíli došlo, proč mám ve většině věci tak malou sebedůvěru-protože mi nikdy rodiče nedali důvod mít ji větší. Jo i v mým věku blížícímu se čtvrt století bolí slyšet, jak jsem na hovno, nic neumím, všechno špatně a k tomu pár citově zabarvenejch slov a uhození do citlivejch míst. Tohle jsem fakt nečekala. Ne tak vyhrocený a brutální. Jakoby ty roky do teď najednou byly pryč a já viděla jen tu nenávist ke mně v jejich očích. Au. Fakt au. Jakoby se snad kvůli mně něčeho vzdali a teď mi to dali všechno hromadně sežrat. Cejtim se fakt sama, sirotek, prázdná. I to je důvod, proč jsem teď u posledního bejvalýho. Asi čekám, že mi bude dělat novou rodinu. A nebo se prostě chci jen nechat zničit úplně.

Strach ze štěstí? 

Chvíli se cejtim jak magnet na chlapy a chvíli jako Bridget Jones. Magnet jsem naštěstí častějc, haha.

Když jsem byla po nějaký kocovině nebo co a pms mi zas bez klepání vlezlo do životě, tahala mě moje nejka na kafe. Lilo jako ve Forestovi, když jednoho dne začalo pršet a pak pršelo tři měsíce. Moje nálada byla akorát na to se s někým pohádat a zalízt do postele. K večeru mě ale chytla slina nebo mě možná totální nasranost zas dotlačila k chuti na pivo, každopádně Eve jsem jako sparinga nemusela dlouho přemlouvat. Vlasy jsem stáhla do drdolu, namalovala se jen řasenkou a outfit jsem taky nijak neřešila. Takhle se na mě pozná, že mám blbej den, když nemám vyladěný hadry, vyžehlený vlasy a přinejmenším rtěnku a linky. Hlavně jsem šla jen za ní do jediný hospůdky v naší čtvrti, takže proč to řešit, že jo.

Navzájem jsme si postěžovaly a po druhým pivu dostala skvělej nápad, že mě seznámí s jedním klukem, kterýho jí dohazovala kámoška. Eve je ale zadaná a snaží se vyhejbat možnostem jejímu příteli zahnout, protože po pár drincích úplně zapomíná na nějakou morálku a plány do budoucna. Takže prej kdyby tenhle frajer byl se mnou, bylo by to to nejlepší pro nás obě. "Jako je to od tebe hezký, ale vidíš mě, jak vypadám?!" Uchlácholila mě, že normálně jako vždycky. Tak dík no. S týpkem se dohodla, že za chvíli přijede na kole a pak ji napadlo mi ho ukázat. Lidičky, přísahám vám, nikoho tak dokonalýho jsem v životě neviděla! Vypadal jak Ken od Barbie, ale nabouchanej. A vzhledem k mojí snaze mít celoročně booty a pekáč buchet, se mi fakt líbil. No do prdele. A takovej kocour mě uvidí takhle? Zrovna když to Eve neskutečně sluší..No jo, co se má stát se stane, že jo.

Po chvíli nervů, jak na potítku při maturitě, dorazil ztělesněnej testosteron. Doufám, že jsem neměla otevřenou hubu dokořán, protože nikoho krásnějšího jsem v životě neviděla. Vešel a celý mu to tam patřilo. Byl vtipnej, výřečnej, milej a neměl v hlavě nasráno. Vzhled už víc komentovat nebudu, jinak se mi zase splašej hormony. Seděli jsme tam ve třech asi hodinu a půl, pak jsem šla zodpovědně domů. Eve mi hned psala, jak se mu líbím a druhej den mi začal psát i on. A mně celá ta situace přijde strašně nereálná, co by takovej model sakra dělal se mnou? Nevím, proč se tolik podceňuju, když je sebevědomí jediná správná cesta a ještě, když on má fakt zájem a chce se mnou trávit čas a já se mu posraná vyhýbám (mindfuck)

V tejdnu dělám přijímačky na vejšku a pak s ním něco podniknu, když mu z nějakýho důvodu přijdu zajímavá. Tuhle šanci si nesmím nechat protýct mezi prsty, protože přesně o někom takovým sním a on je teď tady. Ikdyz se mě teď snažej jiný chlapy zmást třeba pugetem růží nebo dopisama, musím dát na to, co už vím a na to, co chci. A já s ním chci zatraceně něco zažít a třeba zase cejtit lásku (fakt se v sobě ztrácím)

Teorie vs. Praxe 2. část

Po necelým měsíci nečekejte příliš velkou návaznost. Teoreticky by to tak být mělo, ale prakticky to byl tak hektickej měsíc, že tu návaznost prostě nečekejte. 

S posledním bejvalým nám hra na lásku vydržela tak tři tejdny, pět přespání, dvě další rychlovky v autě a jeden společnej nákup v Tescu. Jo a ještě zpětvzetí do party, protože to už přece bude forever. Dej si facku, člověče. Minulou středu se dopustil třetího striku v podobě řvaní na mě na parkovišti, kdy já seděla v autě a on mě nenechal ani vylizt ani odjet, hysterickej jako vždycky. Reftesh. A co si jako čekala, drahá? Že se po miliontý osmdesátý pátý změní? Hahahahah. No tentokrát jsem aspoň odešla se vztyčenou hlavou stejně jako prostředníčkem. Naser si, psychopate. Po pár vyměněnejch zprávách na pojmenování svejch pocitů je zas na černý listině a tam zůstane, dokud nepodstoupí lobotomii nebo nevyhledá psychiatra. Takže už na furt. A já už nikdy nebudu naivní a nedám mu žádnou miliontou osmdesátou šestou šanci, to vám tady slibuju. Teorie říká, že do stejný řeky dvakrát nevstoupíš, ale praxe dává jako příklad mě. 

O magické Filipo-Jakubské noci, jak už se psalo v jedné dětské knížce, na jejíž název si teď nevzpomenu, ale hlavní hrdinkou byla, světe div se, malá čarodějnice, se může stát i nemožné. A to se taky stalo. Už lehce připitá jsem se nechala zlákat Skládačkou na Legendario, hezky jsme si povídali, dívali se na hvězdy a poslouchali rap a chvilku po půlnoci, na 1. Máje, už mi nepřišel tak debilní jako většinou a najednou koukám, že spolu šukáme. Vyděsilo mě prvně, jak to pro něj vůbec nebylo těžký, mě dostat a druhak, že když jsem zapomněla na jeho narcistickou povahu, tak jsem si to užívala. No mozek mi naštěstí neodešel opilej spát a tak jsme to utnuli přesně v půlce. V nejlepším se má přestat a když nic jinýho, tak tohle byl nejlepší nápad. Teoreticky jsme to mohli dodělat, prakticky jsem na to kvůli jeho povaze neměla žaludek. A ikdyz se žaludkem nemá sex nic společnýho, tak s následným pohledem do zrcadla by mít mohl.

Začala jsem chybět automechanikovi nebo jak mu tady říkám. I přes to, jak si údajně váží svy přítelkyně, kterou nepodváděl jen první měsíc vztahu. Dobře, dva měsíce. Zprávy to byly sice hezký jo, ale nejsem žádný hej, pojď sem. A jak mě tímhle svým přístupem k ženám sral už dlouho, tak jsem dneska tý jeho přítelkyni, která ho musí milovat fakt neskutečně, že mu ty nevěry ignoruje nebo odpouští a už po trímiliontý šestnáctý věří jeho lžím, poslala ty jeho zprávy. Na začátku smsky si jí hrozně váží, následuje ale a potom už jen opěvuje mě a můj sexuální um. Lol, já si musím tyhle zprávy začít někam ukládat a za třicet let to vydám pod názvem "Muž, pán tvorstva, ale ne svého penisu". No každopádně, neposlala jsem to jen for fun, ale protože mi po třech měsících proseb odmítl vzít reklamaci jeho práce, za kterou bych znovu vytáhla minimálně bura. Teoreticky jsem mohla dál držet hubu nebo ho ojet pod podmínkou přijetí reklamace, prakticky mě všichni chlapi už tak serou, že jsem se jednou smilovala i nad nebohou přítelkyni. Ta mi aspoň poděkovala. 

Teorie vs. Praxe 1.část 

Stalo se vám někdy, že jste si jen tak nevinně pili pivo, dali pár prdíků z brčka a najednou vám došlo, že jste pod vlivem pět dní? Ne úplně na sračku, ale ani ne tak, abyste mohli řídit nebo se chovat naprosto zodpovědně. Prostě v takový příjemný bublině, skrze kterou vidíte lehce rozmazaně a všechno a všichni vám díky ní přijdou naprosto boží. Stalo? Mně totiž jo.

Po sakra dlouhý době, od očka po třech letech, se mi povedlo pařit od čtvrtka až do pondělí. Žádný tvrdý drogy a beze spánku, to vůbec. Prostě taková ta pohoda jako dřív. Každej den tři piva, někdy i víc, obden čtyři prdíky trávy a chill. Tohle miluju a zatraceně mi to chybělo. Pod lehkým vlivem nestíhám tolik přemýšlet a ve svý hlavě zveličovat píčoviny a něco mě nutí pořád se usmívat. Takovej ráj na zemi, jen v něm teoreticky nemůžeš řídit auto a musíš se tak spolíhat na vlastní nohy nebo třeba vlak. Prakticky můžeš řídit, dokud tě nezastavěj švestky nebo se nestaneš součástí dopravní nehody. Teoreticky bych teda měla být zodpovědná, ale prakticky mám víc štěstí než rozumu.

Ve čtvrtek jsem začala tuhle svou velikonoční tour brkem s kámošem, kdy jsem si dala tak třikrát víc než běžně a zbytek dne tak byla zaseklá, usměvavá a přežraná. Back to the roots aneb Sára 15y.o.

Nejpodstatnějším dnem byl však pátek. V šest jsem vyzvedla svojí nejku v práci a měly jsme v plánu dát si každá dvě piva někde v přírodě, protože venku už je konečně teplo a světlo aspoň do osmi. V tu dobu už jsme taky obě chtěly bejt doma jenže to je ten rozdíl mezi teorií a praxí. U třetího piva se mi začalo stejskat po mým posledním ex, protože když jsme se zrovna nechtěli zabít, tak byl přesně tím vysněným chlapem a hlavně jsem ho naučila šukat tak, jak to miluju. Lola si pro změnu stěžovala na jejího soucasnyho přítele, kterej je o 15let starší a začíná se chovat jako její fotr. Obě situace pro nás v ten moment byly konec světa. Do tyhle depky se nám ozvala další kámoška, tak jsme s ní daly každá ještě dva kousky. Holky 55kg, princezny.

U toho patyho pivka jsem si všimla, že mi někdo psal. Světě div se, asi už mám osvojenej zákon přitažlivosti, protože to byl můj poslední bejvalej. Chtěl mě vidět a promluvit si. Začal mi dokonce volat od jeho kámoše, takže mi to připadalo opravdu důležitý. Můj názor hodně ovlivnovala hladina alkoholu a taky necelý dva měsíce bez sexu. Lola po zprávách flirtovala s kolegou a nás tak napadla teoreticky sebevražda, prakticky hodně velká picovina,  která nám oběma slušně zamotala životy. Ale v tu chvíli to bylo ohromný vzruso, jak jinak. No zkrátka jsme sedly do auta, jely deset kilaku do města, kde si Lola na benzince koupila další piva, vyhodila jsem ji na jejím rande, při odjezdu nacouvala do popelnice a jízdou smrti pokračovala na svoje rande. "Sára, za hodinu mě ale fakt vyzvedni!", apelovala na mě. Jasně, za hodinku...Musela vědět stejně jako já, že se pro ni nevrátím.

Když jsem po deseti minutách strachu dorazila na místo našeho setkání s mým posledním bejvalym, cejtila jsem se jak vlhká patnáctka před prvním sexem. Vůbec jsem nevěděla, co můžu čekat. Po chvíli čekání jsem ho viděla přicházet. Vystoupila jsem z auta a zapálila si cigáro. Byl krásnější než předtím. Teda v tu chvíli mi to tak přišlo. Nejdřív jsme si vyrikali, co jsme měli na srdicku a domluvili se na řešení jednoho našeho spolecnyho zavazku. Pak už jsme se zase bavili, jak kdyby se ten půl rok, co jsme od sebe, nikdy nestal. Smála jsem se mu za jeho holku a on byl nasranej, že jsem narozdil od něj tolik nekalila a ojela jen jednoho typka, zatímco on asi čtyři holky a to si beztak ještě ubral. 1:0 pro Sáru. Pak přišla řeč na něco, o čem jsem mluvit nechtěla, tak jsem ho diplomaticky vyhodila z auta. Jelikož ale bez keců odešel, což jsem nečekala, rychle jsem musela vymyslet plán B. Vyskočila jsem z auta a zavolala jeho směrem:"Něco sis tady zapomněl." viděla jsem jeho nechápavej výraz, kterej se během chvíle proměnil v smích:"Nemyslíš tím doufám sebe." Cejtila jsem, že má radost. Pritisknul mě na auto a začal vášnivě líbat, já se hned přidala a pravou rukou zkontrolovala přes džíny jeho nádobíčko. Tys mi tak chyběl, říkala jsem si v duchu. Nasedli jsme do auta a popojeli na jedno skrytý místo, kde to mám ráda.
A z vášnivý líbačky byl sex a pak druhej a třetí. Stejně boží, jak si to s ním pamatuju z dřívějška. Jo, tohle jsem přesně potřebovala-nekompromisně vymrdat

Třeba je diagnóza nedostatek sexu 

Za těch pár dní se toho hodně změnilo. Tak trošku mě zradilo zdraví, takže teď trávím hodně času po doktorech, který mi pořád berou krev, která mi nikdy neteče a já tenhle rituál fakt k smrti nesnáším, takže zažívám křest ohněm. O to víc, když nepřináší žádný konkrétní výsledky a rozřešení. Aspoň si vždycky pokecám s takovým spirituálně založeným doktorem, který ve mně vidí nějakou vyspělejší duši nebo co, tak to beru jako rozvoj ducha, když už se tělo nějakým skrytým způsobem sere. Ve třiadvaceti tyvole.

O to větší paradox to je, když jím zdravě, cvičím, zajímám se o alternativní medicínu a momentálně třeba detoxikuju svoje tělo. Už ani nechlastám jako dřív a nedělám tolik jinejch píčovin jako dřív. Prostě jen kafe, cigára, poslední dobou sem tam ňákej prdíček z brka a tejdně max šest piv. Jsem vlastně úplnej abstinent, když se podívám na ty dnešní lidi. A ono se tím svým přístupem vlastně ještě kurvim, to je ironie.

Odbočíme-li od zdraví na pole vztahů, tak tam je to ještě větší nuda než minule. Ze Skládačky se vyklubal nevyrovnanej týpek, kterej by měl ve svým věku už umět krotit to pověstný vnitřní dítě. Mezitím se chová jak na hřišti a zkouší, co si může dovolit. A pořád mě uhání, ale vždycky v tak nevhodnou dobu a tak urputně, že mě to po chvilce začalo fakt srát. Nemluvě o tom, že byl nejdelším vztahem mojí bff a tudíž by to už tak bylo blbý. By musel bejt úplně milionovej, abych to riskla a ne takovejhle jetej kus a už dobu po záruce. Sorry, ale už chci něco víc.

Když už jsme u těch chlapů, tak jsem byla na cígu se Zajíčkem. Dřív jsem ho docela šukala, jenže on se zamiloval a to tehdejší Sára nechtěla. Jenže za ty dva roky se dost změnil. K lepšímu, což se divím, ale je to tak. Už skoro nechlastá, chce si dodělat školu, má bezva práci a celkově je takovej rozumnější a zkrátka fakt chlap. Kecali jsme skoro dvě hodiny a na rozloučenou mě objal a dal mi pusu. So cute. Od tý doby mi dost píše a vlastně bych do něj klidně šla. Kdyby teda neměl už skoro rok přítelkyni, protože si po Vojákovi, se kterým jsme si dali to dobrodrůžo v kině, nechci už víc kurvit auru. Nevím, co to maj ti lvi za postižení, že potřebujou bejt nevěrný?

Znamení z hůry, ať už čísla a nebo pocity, nelžou

Na každým rohu, minimálně pětkrát denně, vídám zhruba přes měsíc andělská čísla. 11:11, 7T7 4444 nebo jen stav baterie 22% a k tomu otevřená 22. záložka. Magie. Seš na správný cestě, Sáro. Já na tyhle věci věřím a přikládám jim význam. Brzo už potkáš toho pravýho a stane se něco, co tvůj život naplní něčím novým. Juhuuu, tolik se těším.

Poprvý jsem se na tyhle čísla zaměřila, když jsem strávila první noc s mým posledním přítelem a ráno na cigáru mi mobil ukazoval čas 11:11. Řekla jsem něco ve stylu:"Hele, magie, něco si přej." A já si fakt něco přála a tuším, že on měl stejný přání a v ten okamžik jsem cejtila, že je všechno v absolutním pořádku. Dokonalej klid v duši, jak kdyby mě pohladil anděl a řekl:"Výborně." Už to je skoro dva a půl roku a ikdyž už netvoříme pár, tak v tu chvíli jsme pro sebe byli dokonalí a skutečně jsme se potřebovali. Díky.

A teď mám skoro stejnej pocit, jako ty dva a půl roky zpátky. Cejtím ve vzduchu, že přijde něco obrovskýho a opravdickýho. Přesně to, o čem sním, co chci a co potřebuji. Cejtím, že se tím změní celej můj život, že mě to zas naplní a budu šťastnější než kdy dřív, protože teď už rozeznám štěstí od neštěstí, který sice dobře šuká, ale tvoji duši táhne ke dnu.

Nejsem si jistá, kdo z těch všech je ten, se kterým teď půjdem naše cesty společně. Jen u některých lidí prostě citim"wow" a chytám příležitosti za pačesy. Jako třeba dneska, kdy jsem jela na výlet se Skládačkou. Skládačka, protože byl sám úplně rozebranej a poskládal se zpátky a protože rád rozebírá a skládá zpátky ostatní. Takovej ujetej psychologicky laděnej koníček. Paradox je, že se naše životy sem tam proplétají už takovejch šest let a bavit jsme se začali teprve nedávno. Poprvy skvěle, podruhý jsem mu svým klidem pila krev. Pila jsem mu ji šíleně, nevím,  jestli nechápal sarkasmus nebo to, že s ním prostě nebudu souhlasit, když mele sračky, každopádně nikdy kvůli mně člověk tolikrát neodešel z místnosti, aby se po chvíli zas vrátil a myslel si, že mě vytočí. Vůbec nechápu, že se něco takovýho stalo, protože většinou bývám horká hlava a ne mamvpiciqueen. Každopádně druhej den, když už jsme nebyli ovlivnění chlastem, se mě pokoušel rozebrat znova. Moje přitakávání, ikdyz jsem ho prakticky hned vypoustela, protože takovou kocovinu jsem už dlouuuuho neměla, ho asi přesvědčilo  že jsem v pohodě. Což jsem byla celou dobu, ale přes tu svojí debilní pravdu to neviděl,  hehe.

Nicméně v pátek, kdyz za mnou byl v práci a učaroval mu můj zadek v nejužších riflích ever, se něco zlomilo a chová se ke mně jinak. A pořád mi píše a chce se mnou trávit čas a mě to těší i děsí. Mám strach, že se lidi neměněj a o něm jsem moc dobryho neslyšela. Na druhou stranu, věnuje mi svůj čas, koupil mi jídlo a dal mi pusu. Jo, ve 23 jsem hotová z pusy a v hlavě mi jedou nejrůznější scénáře, kde a jak si to poprvy rozdáme. To je tak sladký a napínavý, že se mi skoro nechce věřit  že to zažívám já. Oukej, spíš se mi nechce věřit tý vzajemnosti po poslední zkušenosti s DJem Nešukám. Sára zase v kurzu a běží si pro další zážitek do kroniky sexu. Ať je dobrej a nekonečnej, prosím, andělé

Raději miluju anděly 

Anděl mě pohladil po tváři
A čekal, až se rozzářím.
"Jednou tě dovedu k oltáři",
Slíbil a já tak vím,

Že nikdy tu nebudu jenom já,
Že na všechno žití jsme tu dva,
Že nemusím se už nikdy bát,
Že budu sama usínat.

Pokaždé, v dobru i ve strasti,
Připomene mi radosti,
Pomůže zahojit bolesti,
Ukáže, kudy jít.

Když budu mít strach a v oku pláč,
Stačí si vybavit svatozář,
Ten hošík s křídly, jak ho znáš,
Nenechá smutnou být.

Obejme duši a srdíčko zahřeje,
"Pamatuj navždy, ve mně máš přítele.",
Vykouzlí úsměv a zase odletí,
Nikdy však nezmizí to vřelé objetí.

Řekl někdo ples? 

Vždycky, když je období maturitních plesů, tak si vzpomenu na ples mých kamarádů. Byl to první maturák, na kterém jsem byla a tak jsem se cejtila hrozně důležitě. Černý mini, lodičky, spousta známých a přitom velkoměsto, takže jsem každýmu byla úplně jedno. A hlavně, můj žárlivý přítel byl doma a vůbec netušil, že jdu na mejdan. Prostě ráj.

Náramně jsem se bavila, nechybělo usmíření s kamarádkou, sex na záchodech a ukončení krasojízdy v nonstopu. Zbytek mých vzpomínek by možná zvládly doplnit nějaký fotky, haha. Každopádně jsem z nějakého důvodu chtěla jet prvním vlakem domů. Za poslední peníze jsem si koupila emco sušenky a jízdenku. Ty hnusný sušenky cejtim na jazyku, jakmile si na ně vzpomenu.

Ve vlaku začal horor. Já vs. spánek. Nebyl to vůbec vyrovnanej boj, spánek vedl od samýho začátku a já ho porazila až dvě stanice za mojí přestupní. Možná tři. Takže bez koruny, ve městě, který jsem absolutně neznala, na mol, v šatičkách, když lidi už chodili do práce. Neměla jsem ani cigáro ani nejmenší ponětí, co kurva budu dělat. No nic, zavolala jsem svýmu tehdejšímu příteli, kterej jel zrovna z noční. Do dnes nechápu, co jsem si vymyslela za příběh, že mi ho sežral, nevynadal mi a dokonce mu mě bylo líto. Vrchol herecký etudy, dámy a pánové.

Psaní z lásky 2013

Ty chvíle, kdy jsem s Tebou a ty chvíle, kdy jsem bez Tebe-
Marně hledám slovo, co ty chvíle popsat dovede,
Já sama se v tom nevyznám - vždyť působíš mi bolest,
Jednou v sedmým nebi a pak zase rychle dole,
Ale co mě dneska bolí bude zítra mojí silou,
Jen se modlím k Bohu, aby sis nenašel jinou.
Máš elán, že bys došel snad po vlastních nohou ke hvězdám,
To na Tobě obdivuji, vždy při Tobě budu stát.
Nepřemýšlím nad zítřky, zajímá mě, co je teď,
Sepisujem příběhy, co jednou budem vyprávět.

Pojmenuj svoje kostlivce, vytáhni je ze skříně a nauč se s nima žít 

Každej si v sobě nese něco bolavýho z minulosti. Zvlášť čím je člověk starší, tak tím je pravděpodobnější, že něco nevyšlo podle jeho představ. A kvůli našemu egu si často bereme za minulost přílišnou vinu, nedokážeme si odpustit a táhnem tak spolu dál našeho kostlivce životem. Někdo slavný kdysi řekl, že s tím, čeho se na nás dopustili ostatní, se nějak vypořádáme. Horší je to však s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami. To je asi ta největší životní pravda.

Spousta lidí se ke mně nechovalo fér, ale já ty rány od nich potřebovala, abych mohla duševně vyrůst a posunout se dál. Pak jsou tu věci, který jsem posrala já. A ikdyz se to tehdy mohlo zdát, jako jedna z mnoha životních sraček, tak zpětně vidím, jakou obrovskou roli to hrálo a že se ta sračka stále odráží v mém životě. A čím dyl si toho kostlivce vláčím s sebou, tím těžší je, tím víc mi škodí a tím víc mi brání v růstu a cestě za štěstím.

Odpouštím si. Odpouštím si všechny moje kostlivce, protože v tu dobu jsem to tak cítila a nikdy bych teď nebyla mnou. Odpouštím si všechny moje chyby, protože nikdo není dokonalý. Nesu za své činy zodpovědnost, ale už dál nedovolím, aby minulost určovala, kým jsem nyní. Jsem odhodlaná jít cestou sebelásky a sebeuvědomění. Jsem připravená být sama sebou a být k sobě upřímná i za cenu toho, že mě ostatní nepochopí. Oni nejdou mojí cestou a nikdo nemá právo nikoho soudit. Jsem připravená na sobě pracovat. Jsem připravená být šťastná.

Cejtim se teď líp.

Lidi šílí, jaro je tu 

Všechno kolem mě je zmatený. Lidi jsou zmatený. Asi na všechny leze jaro. Měňej názory z minuty na minutu, ti hodní se chovaj zle a zlí jsou zas hodní. A pak jsou tu ještě zlí, kteří jsou zlí i teď, když ostatní to maj jinak. A ty se v tom pak vyznej a plánuj si něco, když ráno jsou všichni sluníčkoví a odpoledne na píču.

Tohle se začalo dít ve chvíli, kdy jsem si už byla skoro jistá, že chápu svět a chápu lidi. Hahaha, to jsem byla pěkně naivní, nechápu totiž vůbec nic. Jak jsem věřila tomu, že jde všechno podle mých představ a zdálo se mi to podezřele easy a ikdyz jsem nechtěla, tak jsem měla pořád v hlavě myšlenku, že v tyhle momenty se to vždycky posere, tak jsem měla pravdu. Posralo se to. Moji rádoby rovnici mezilidských vztahů a spokojenosti můžu vyhodit z okna. Nic totiž nejde podle mejch představ. Ikdyz je to takhle asi v pořádku, musi bejt přece rovnováha, že jo.

Každopádně i přes můj americkej úsměv se uvnitř sebe hroutím a neumím ten pocit úplně pojmenovat. Nenaplnění. Chybějící díl. Jak kdyby byl můj život kafe s mlíkem s jednou lžičkou cukru. Já jsem ale zvyklá na dvě. Kdybych musela každej den pít kafe jen s jednou lžičkou cukru, taky bych si na něj zvykla, stejně jako na můj aktuální život. Ale kafe se dvěma,to je prostě to ono. A ikdyz mi k dokonalý spokojenosti chybí jen ta jedna lžička cukru, tak jak mi chybí každej den, tak se ta potřeba hromadí, touha zvětšuje a já jsem asi na pokraji šílenství. Chci svůj cukr, kurva! Chci svůj cukr v mužským těle, kterej by se se mnou procházel po mý cestě životem. Protože ikdyz se o sebe dokážu postarat, tak je to bez chlapskýho elementu všechno takový prázdný, polovičatý. Život nemá takový to wow a jestli se brzo někdo neobjeví, tak o něj začnu přicházet i já. A bez pověstný jiskry v oku nesbalim nikoho už tuplem.

S kým budu mít v březnu sex? 

15.2.2019
Na party, kde jsem makala, dorazil jak pan DJ "nešukám", tak i můj ex. A hoe, kterou klátil, aby na mě zapomněl. A jeho kámoši, který si posílal pro drinky, protože mě údajně chtěl nasrat svou přítomností a zároveň nebyl schopnej se zachovat jako chlap. Nevím, co čekal, když přišel v doprovodu největší lůzy, kterou znaj snad v celým kraji. Lol, tohle ti nevyšlo. 1:0 pro mě. Vlastně 2:0, protože i přes to, jak na mě všude hází špínu, tak najednou začal sdílet naše starý fotky se smutnejma smajlíkama a ještě smutnější hudbou a mně psát smsky, že se chce hrozně sejít. Nasrat, nikdy víc, sbohem. Nebudu lhát, že mi to pohladilo duši. Jo Sára, ten blbeček je definitivně za tebou a ty tak můžeš směle otevřít další dveře.

Ale zpátky na party. Za barem jsme byly s kámoškou a luply jsme si každá kousek koule. Od jejího bráchy, kterej ten klub vlastní, takže who cares. V životě jsem se v práci víc nebavila a v životě jsem neměla takový dýška. Dopomohla k tomu jak naše přátelskost, tak i sexy outfitky. Chvílema jsem se cejtila jak nejakej exponát, na kterej se choděj všichni dívat-můj ex, jeho ex po mně, lidi z dávný i ne tak dávný minulosti... Ale všechno to do sebe dokonale zapadalo. Nad ránem se vrátil týpeček, kterej si dal večer jedno pivo a mně přišel strašně super, tak jsem mu hned nacpala taky půlku, ať jsme na tom stejně. Měla jsem hlavu položenou v jeho klíně, on mě hladil a oba jsme se roztejkali. So cute. A hned vedle nás seděl DJ nešukám a očividně žárlil, že není na jeho místě. Propásl šanci, víte, jak to je. Druhej den jsem zjistila, že ten sladkej týpeček je raper, díky čemuž se mi začal líbit ještě víc,haha. Jsem taková "hudbokopka", prostě vycejtim lidi, co dělaj hudbu, co se mi líbí a zpravidla se naše životy propletou. Přitahuješ to, čím jsi a já jsem tanečník a milovník hudby, haha lehká matika. Ale z románku sešlo, psali jsme si jen pár dní, ale kdo ví, jestli s náma nebude mít život jiný plány.

O týden později, nebo jestli chcete minulej pátek, se mi posralo auto. Těsnění pod hlavou a další kopa sraček. Naštěstí můj ex ještě před tím debilním ex je automechanik a mezi náma to pořád neskutečně jiskří, takže jsem věděla  že je auto v dobrých rukou a díky mojí nezbedný kočce v kalhotkách se opravy možná i doplatím. Tím ex myslím přesně toho, jak jsme měli nejbláznivější sex v kině. Musím jim začít vymejšlet nějaký pseudonymy. No ale zpět k k jádru pudla. Představa, že jsem bez auta mě dostala do kolen. Jsem jediná, kdo je zpět v naší vesnici, takže někam jezdím pořád, na kafíčko, cigárko, do práce, přes noc... Prostě na autě závisí můj společenský život. Tak jsem zoufale volala kámošce, jestli nepřesunem naši plánovanou sobotu na pátek. Chvíli se kroutila, ale já na ni mám páky, tak jsem jela. Odvezl mě DJ nešukám, asi od toho něco očekával, soudě podle jeho ochoty.

U kámošky bylo ještě pár lidí, moc je neznám a upřímně asi ani nechci. Spousta všelijakejch drog a já jediná s pivem, ale oukej. Takže si asi dokážete představit, jak vypadali. Abych jim nekřivdila, než si toho dali víc, než unesli, vypadali úplně v pohodě. Sad story snad každýho většího města, kde seženeš cokoliv snáz než čerstvý pečivo. No a já taky nejsem svatá, co si budem, tak jsem si dala speed. Asi v jednu se rozhodli, že jdou hrát bedny, tak mě v bytě regulérně nechali samotnou, protože za prvý nebouchám a za druhý jsem s nima úplně nechtěla bejt nikde viděna. Zas jsem pokrytecká, ale prostě je to tak. Nejsem smažka ani gambler a bejt s někým takovým na bytě nebo se s ním ukazovat v půl druhý ráno je taky něco jinyho. Sorry not sorry. Mou záchranou byl DJ nešukám, se kterým jsem si psala. Říkala jsem mu, že vypadá strašně, že už by vážně potřeboval ostříhat, tak mě přemluvil, ať to udělám, že mi půjde naproti. Tak jsem i přes sliby, jak na ně počkám, sbalila svůj batůžek, poslední pivo a šla k němu domů. Historie se opakuje.

Tentokrát jsme si úžasně pokecali, smáli se, hráli spolu vyrovnaně šachy a já mu vykouzlila účes typickýho frajírka dnešní doby. Trochu na Travoltu, fakt se musím pochválit. Sahala jsem mu na krk a do vlasů a to je sakra úspěch od minule. Užila jsem si to i bez sexu, ikdyz ten by tomu dal korunu, co si budem. A teď si zas tak nějak píšem, posíláme nudes a celkově je to takový, jaký mě to baví. On mě baví. Je nedostupnej, ikdyz mi řekl, že se jen stydí, že se mu libim a všechno, ale prostě není to ten typickej frajer, co holku ojede při první příležitosti. Cejtim se jako dobyvatel a ne není odpověď. Snad se zas brzo uvidíme a spasíme se svými těly navzájem. Nic si teď nepřeju víc.

Neděle 10.2.2019

Dneska mě doběhla minulost a jsem z toho poměrně nesvá. Lépe řečeno nasraná na svoje mladší já. Co jsem to byla za krávu, proboha? Proč jsem pořád chlastala, lovila chlapy a pomlouvala úplně všechny a hlavně za to, co jsem sama dělala? S pocitem, že já jsem nejlepší a vy mi všichni můžete políbit prdel. Pokrytec.

Nenávidím pokrytce. Je to jedna z vlastnosti, která mi vadí nejvíc. A já byla její prototyp. Pokrytecká dilina. Abych si zachovala pověst, která i tak byla tragická, tak jsem házela na všechny největší špínu. A nikdo mi to neřekl, nečekaně, ale všechno se mi to vracelo za zády. A teď, když jsem snad už konečně v tomhle dospěla, mi tuhle moji životní lekci vysolil typek, kterej se mi poslední dobou docela míchá do života. Míchá jakože ho pořád někde random potkávám. A dneska, když uznal, že už nejsem takova kráva jako dřív, tak mi tohle řekl.

Občas nechápu, co se to děje za "náhody", jak je svět malej a kam tohle všechno vlastně směřuje, ale očividně to nejakej hlubší smysl má. Všechno se nějakým způsobem vrací a hlavně špatný věci se ti budou dít, dokud na sobě něco nezměníš. A jo, souhlasím, vykročit z komfortní zóny a začít dělat něco jinak se člověku moc nechce.


Čtvrtek 14.2.2019
Zapomněla jsem podat hlášení o páteční party. (Až tak mě rozhodil refresh, haha.) Frajer si mě sice vzal ráno domů, ale tím to haslo. Nevím, jestli jsem se mu nelíbila nebo jestli se on styděl, každopádně nic nebylo. A tím nic myslím ani pusa ani objetí ani letmej dotek. Nic. A negativní vlny byly tak silný, že jsem se po malým šlofíčku a sprše sbalila a šla do prdele. Jeho oči doslova křičely, ať už táhnu. Blbeček. Zejtra ho uvidím zas, protože jde na party, kde já budu makat. Nemůžu se dočkat, tyvole. Ale pořád lepší tenhle mrtvej brouk než můj ex. Ten mi stačí jen z vyprávění, pan ego jak vrata a charakter minus dvě stě.

Jinak se u mě neděje nic. V pondělí jsem měla hnusnou depku, kvůli ženskejm dnům, tak jsem celej den prořvala. Divím se, že v jednadvacátým století nikdo ještě nevymyslel nic lepšího, než antikoncepci. Třeba něco, co by ty krámy úplně zastavilo a ženská by to nechala spustit, až když by chtěla otěhotnět. A do ty doby žádný slzičky, žraní sladkostí a neplánovaný těhotenství. To by bylo boží, no ne?

Chlapi, alkohol a vztek aneb běžný život holky přes dvacet 

Kamkoliv přijdu, najde se někdo, kdo pro mě má novinku o mým ex. A ikdyz mě to zpočátku bavilo poslouchat, jak je všem pro smích, tak s odstupem času mě to začíná srát. Je mi jedno, tak o něm nechci nic vědět, chápete? Ať si dělá co chce a s kým chce, už je to jen jeho boj. Nepotřebuju vědět, kdy byl v jakým baru, s kým se teď poflakuje a jak byl moc. Je to jeho vizitka a já si jím odmítám už dál zasírat život. Ende šlus.


Minulej tejden jsme se s kámoškou slušně vylily. Omylem, jak jinak. Nejdřív véča, pivo, pak druhý, třetí a pak ten skvělej nápad s panákama. Po šestým panáku pak byla hrozně výřečná a já pro změnu všude zvracela. V jediný nalejvárně, kterou tady máme v blízkosti jednoho kilometru. Úžasný. Fakt ti děkuju, moje nezodpovědný já, že teď nemám kam chodit na jedno. Nebo musím přinejmenším koupit servírce čokoládu a cigára a donýst jí je se sklopenýma ušima. Ostuda.


Jinak zítra jedu na party s klukem, co se mi líbí jak vzhledem, tak i tím, že není uplnej idiot. Jen nerozumím jeho přehnanýmu zájmu a následně neschopnosti tejden odepsat. Třeba v něm žije víc lidí a já se líbím jen jednomu z nich. Nebo má ze mě strach. Nebo prostě jen pořádně neví, co chce. Každopádně já to vím a jestli mi to zítra nedá, budu zlá. Proměním se v Hulka a budu všem chlapům planety trhat hlavy, který následně pověsím na drát elektrického vedení. Čas na modlitbu

Hledám Modroočka 

Zjištění, že tvůj bývalý má nový vztah je vždycky nepříjemný. Ikdyz bych ho mohla korunovat jako největšího idiota, tak mě to rozhodilo. Ne kvůli žárlivosti, ale kvůli tomu, že on už není na svět sám, zatímco já jo. Blbý. Na druhou stranu kretena k sobě najdeš vždycky snadno, že jo. Proto jsem sama, protože já nechci už žádnýho kretena, ale chlapa, co za to bude stát.

Nečekám nikoho dokonalyho, protože sama taková nejsem. Jen ať má něco v hlavě, normálně pracuje a je s ním prdel. A ať za to stojí v posteli, když už jsme u toho vybírání si. Chci takovou tu svoji spriznenou duši, se kterou budem kecat celý den a pořád si budeme mít co říct. A společný zájmy jsou vítány. Hlavně ať nezarli a nijak mě neomezuje. Vždyť já se vrátím, když mi nedáš řetěz nakrátko. A když jo, tak budu dělat naschvály. Jo a kdyby měl modrý oči, to by byl pro mě tím dokonalým. Díky vesmíre

Zvrhlá zpověď

Zpovídám, zpovídám pohádku, o jednom mladém koťátku. O holce, co měla všechno a zároveň nic a jež se chlapi sami cpali do postele.

Středa. Obyčejnej den, obyčejný volný odpoledne. A moje schopnost přivolat si lidi myšlenkama. Fakticky. Vždycky na někoho pomyslím a on mi napíše, zavolá nebo ho potkám. Už brzo budu moct svojí myslí posouvat předměty. Ale zpátky ke strede. Vzpomněla jsem si na jednoho mýho ex, říkejme mu hezky česky Vašek. No a do minuty mi tenhle Vašek píše. A během tří zpráv máme domluvený obzerstvi v KFC. Vyzvedne mě v sedm večer. Ok.

V sedm nestíhá. Jsem nasraná, tak mu píšu smsku, jak kdybych měla nabitej diář na rok dopředu. "Nejdyl v půl osmý. Zatím." Nebudete věřit, ale #foreverlate Vašek přijíždí za pět pula. Mám v sobě tři piva a na benzine si kupuju další tři na cestu. Jinak jsem ale princezna. KFC máme hodinu cesty, tak spolu klabosime, smejeme se a v půlce cesty mi saha na nohu. Flirtujem. Já se jako vždycky tvarim rádoby nedostupne, ale jelikož mě zná přes šest let, tak ví, že je to hra.

Jsme v KFC, dáme si pár pusinek, objednáme kýbl, já si dokupuju omáčku. BBQ. Nějaký narážky na moji hubenost, ikdyz jsem mu to skoro celý snedla. Dřív se mi posmival, že mám tváře, jako slabikáře, blbecek. Neví, co chce. Jedem domu a na konci města nám najdu kino, jakože je ještě brzo. Nemusím ho moc přemlouvat.

Skleněný. Tak se jmenoval náš film, u kterýho jsem se najedla, usnula, ale hlavně měla sex na dvojsedacce. Hahaha, když to čtu, nechce se mi tomu věřit. Ale vopravdu. V poslední řadě, protože s nama byli v sale už jen čtyři lidi a to kus od nás. A protože jsem byla nadrzena a protože ráda podnikam takovýhle dobrodružství, na který se nezapomíná. Jsem ráda nezapomenutelná. A uspokojena, to jde jedno s druhým. Od tohohle aktu jsme se na sebe chichotali ještě víc a personál z nás měl druhé Vánoce. Jen doufám, že v promítacím sále nemaj kamery. To by bylo až moc dobrodružný, skončit svlecena v kino archivu.

Cestou domů jsem usinala a pořád se blbě hihnala. Oba jsme se blbě hihnali, jak kdybysme objevili jeden v druhým smysl života. V půlce cesty jsme zastavili ještě na jedno strejchnuti, protože ten první kinopich byl k neuvereni. Panebože, to jsem si vybrala sex na půl roku dopředu,hehe. Pak mu začala volat přítelkyně, se kterou maj už tři měsíce tichou domácnost a z nepochopenyho důvodu spolu furt jsou. Radši jsem se o to moc nezajímala, protože by mě mohlo začít trápit svědomí a to po tak skvělým večeru nechceš.

Na druhou stranu  jak můžu mít svědomí po sexu na veřejnosti?

Po dvou pivech rýmuju 

Říkají, kdo jsem a přitom znaj jen moje jméno,
Pro někoho trapná a pro jinýho démon,
Avšak já jsem sama sebou a fame? Tu nechte si,
A klidně můžete se moji lhostejnosti zadusit.

Protože mě nezajímá co říkáš a co žiješ
A mrzí mě to, kamo, ale mě tím nezabiješ.
Slovo není čin a to už tedka vím,
Tak zkus mě znova sundat, jen se směju  přidám plyn.

Jedu si to svoje, zas a znova pořád dokola
a jela jsem to vždycky, ikdyz nebyla tu podpora.
Jela jsem to vždycky, ikdyz nebyl, kdo by se mnou stal
A v tu chvíli mi došlo, že každej je tady sám.

Sama za sebe,  jedu pořád dál,
Ikdyz tě to netěší, tak spoustu vůle mám,
A už jen kvůli vám, nenechám se zastavit,
Letím jako raketa a tvůj hate je můj dynamit.

Nemůžeš mě sundat dolů, donutit mě stát,
Protože mám sílu vzdoru a baví mě všechny srat,
Srat tím, že nepluju s proudem, ale pořád proti,
Mám svůj názor a vy jste něco jak roboti.

Máte naučeny gesta a pocit nadcloveka,
Cejtim se tak taky, vždycky když si nandam make up,
Ale nikdy nejsem zlá, hlavní je pokora,
Jinak z tebe bude mrdka a to myslím doslova.
Musíš tomu vodolat, vždycky bejt sám sebou,
Všechno ostatní ti jinak tyhle divnolidi vemou.
A když nevíš, kým jsi, tak vezmou ti i tebe
A bez duše už nikdy nedosáhnes nebe.
Budeš pořád jen otrok lidí
Jak to ve světě vidíš
A až ty lidi zmizí, tvoje bytí zmizí s nimi.

Doufám, že tohle není tvůj cíl, kým chceš být,
Závidět, pomlouvat a zapomenout žít.
Svoji duši zaprodat prvnímu, kdo ví co chce skončit jako většina, nebýt nic víc než ovce.

Dvakrát gin k tomu dvakrát tonic

Když jsme pili gin tonic dva roky zpátky v báru, kterej už zavřeli, nevěřila bych, že si to budu pamatovat tak barvitě. Najednou si byl jinej, chtěl ses se mnou bavit a pomáhal si mi domů odnyst tašku ze školení. Koukali jsme na Requiem za sen a Pernikovou věž a dost dobře jsme nedokázali pochopit, co hlavní postavy skutečně zažívají. A pak ses dotknul moji ruky a atmosféra byla tak hustá, že se skoro nedalo dejchat. Neohrabaně si mě svlíknul a během pěti minut ze sebe vydal to nejlepší. Změnilo tě to. A změnilo to i mě. Nejlepší kámoš myho ex. Hahaha. Změnilo to můj pohled na chlapský přátelství. Vždycky to může zničit ženská. Hlavně když je dobře vyvinutá a povolná. Sorry, kluci.

Proč na to vzpomínám po takový době? Protože jsme v podobný situaci, protože se zas blíží únor a protože teď už jsi spíš můj kámoš. A protože se mi zas pripominas skoro stejným způsobem. "Pojď na drink, sem smutnej." Jenže ti nedochází, že až budu zas usínat sama, tak budu smutná já. Kde se ve mně vzalo to tahání citů do postele? Asi tam, kde pro mě přestal bejt sex prvotním zájmem. Povídat si a mazlit se. Ses trapná, Saro

Největší očistec je čas strávený sám se sebou

Na jednu stranu mám všechno a na druhou se cejtím úplně prázdná. Asi nikdy jsem necejtila větší potřebu někoho milovat. Hrozně mě to ubíjí a já nevím, co dělat, protože tenhle pocit neznám. Snažím se aspoň hodně chodit mezi lidi, ale o to víc zjišťuju, jak mi jsou lhostejní. A hlavně tam necejtím žádný porozumění. Zajímají se jen o sebe a zbytek je jim ukradenej. Já byla taky taková, dokud jsem měla svou spřízněnou duši. Nezáleželo mi na nikom jiným, nepotřebovala jsem být s nikým jiným a hlavně jsem nevymýšlela picoviny, jen abych nemusela bejt doma sama se sebou. Jenže jsem si po čase uvědomila, že ta spřízněná duše mě jenom táhla dolů, ať se na to podíváš z jakýhokoliv úhlu. Na jednu stranu jsem bez něj svobodná a na tu druhou strašně sama. Neumím se svou svobodou nakládat a tak dělám blbosti. Kupu blbostí, který si vlastně ani neužívám, protože už jak je provádím, tak se za ně v hlavě bičuju. Spíš než život bych to nazvala přežívání, protože nemám plán ani na zítra ani na příští měsíc. Nikam se neposouvám, jen zivorim a právě teď mi to asi začalo doopravdy vadit. Je blbý se na nic netěšit a o nic se nesnažit. Ještě blbější je bejt na všechno tohle sám. Neumím ventilovat svoje myšlenky a pak to končí tak, že po všem tom namlouvání si, jak jsem v poho, se takhle sesypu.

 Pozoruju svoje častý změny nálad a postojů k životu, až začínám mít strach, jako kdo se zejtra probudím,hehe. Není to schyzofrenie, ale rozházený hormony a k tomu to vyjebaný počasí (sorry, ale když žiješ celej život na horách, tak nesnášíš sníh). Ke konci roku jsem sršela optimismem a teď se posledních pár dnů dopuju cukrem, protože mám pocit, že jinak někoho pobodám.

 V pátek jsem měla po dvou měsících sex, protože jsem si myslela, že pak budu zase zářit jako sluníčko. Omyl. Po sexu jsem se rozbrečela, protože mi chybí pomazlení, tak mě chudák frajer asi hodinu mazlil, zatímco jsem mu řvala do polštáře. Určitě je celej černej od mejch linek a řasenky. Když jsem začala zas přemýšlet trochu racionálně, tak jsem se oblíkla, odlíčila zbytek očí, dala mu pusu na rozloučenou a jela domů do svý prázdný postele. No a od ty doby do sebe cpu ještě víc cukru a ještě víc všechny nenávidím.

 Sobota se zpočátku tvářila jako moc na píču den. Spala jsem sotva šest hodin a zas jsem jela makat. Na třináctku do hospody, kde teď tak ňák chodím jednou za čas na brigádu. Od rána mi všichni psali a mě to hrozně vytáčelo, protože od probuzení po mně chtěli nějaký zázraky a ty já umím až tak po druhým kafi. Mezi těma vysírkama byl i kámoš, kterýho jsem dlouho neviděla a vlastně se stalo jen jednou, že bysme spolu někde byli sami. Říkala jsem si, že bych s ním docela ráda pokecala. Můj ukecávací talent lvl milion zabral a tak za mnou kolem druhý hodiny přišel. Po dlouhý době jsem si s někým fakt měla co říct a tak jsme kecali a kouřili asi pět hodin, než mi přišli lidi. Za měsíc spolu prej pojedeme na party, jsem zvědavá, jestli na to nezapomene nebo jestli nebude předstírat, že zapomněl, hehe. No nicméně mi fakt zvednul náladu, která se samozřejmě zhoršila, když odešel, protože s ostatníma tak skvělej pokec prostě nebyl. Asi už jsou pro mě za těch pár měsíců okoukaný a už mě nemůžou ničím moc překvapit. Co bych taky chtěla od lidí, co jsou everyday v hospodě a jediný co znaj je fabrika a čínský nudle. Naštěstí všichni docela brzo odešli, až na typka  kterej na mě čekal i přesto, že jsem zamknula a uklízela vevnitř aspoň dvacet minut. Chlápej to jako: "dávala mu šanci, aby pochopil, že nemám zájem a odešel" . No neodešel a málem mi přivodil infarkt, když jsem dveře znova odemknula a on stal hned za nima. Stalker tyvole. Zaklela jsem něco jako: "Ty magore, fuj, to jsem se tě lekla." A on se jen smál a jinak neřekl nic. Celej večer mi vlastně nic neřekl kromě toho, že se asi pětkrát ptal, jestli platil a přesvědčoval mě  že ne. A to se mi ještě dva měsíce zpátky tuze líbil. Ironie.

Na Silvestra jsem zůstala doma s rodinou. A hlavně totální kocovinou, haha. Výjimečně jsem použila mozek a nedovolila si jít prokalit všechny prachy a ráno brečet, jak mi je zle a jak jsem blbá. Podobně jsem totiž prožívala poslední den v roce a začít tak rok novej by nevěstilo nic dobrýho.

Týpek, ze kterýho se mi zapalovaly lejtka se mi sice ozval, ale než to stihl, už jsem měla echo od všech kámošek, co to je zač. Já na řeči sice nedám, naopak, o kom se mluví, nemůže bejt přece tak špatnej. Jenže tentokrát to byla pravda, jak se ukázalo asi tři dny zpátky, kdy si z něho na všech sociálních sítích dělali lidi prdel, jak byl moc a co vyváděl. Takže dík za líbačku, která mě uklidnila, že nejsem ještě úplně marná, ale tím to končí. Za chvíli tak oslavím dva měsíce celibátu. Damn.

Jinak novej rok pro mě vždycky znamená nepopsanou knihu, ale jeho první tejden mě nepřesvědčil o tom, že by měl bejt v něčem lepší, než ten loňskej. Naopak jsem se většinu z toho tejdne ujebávala v depresích. Pak jsem byla ve fitku, protože kdy jindy začít, než v lednu, že jo. A pak zas deprese, který chvílema střídala trapná sebelitost, protože každej někoho má a ke mně je svět děsně nespravedlivej. Dej mi gun. Já vím, že jaký si to uděláš, takový to máš, jen už mám občas pocit, že to je všechno úplně zbytečný. Přitom by mi úplně stačil člověk, kterej by mě ojel aspoň třikrát denně, byla s ním sranda a miloval mě celej život. Protože ve dvou jsou i ty depky snesitelnější, všechno je růžovější a o co jinyho v životě jde, jestli ne o vztahy?