Nechci mít zas filozofický kecy o lidech a vztazích.
Cejtim se, jak kdybych našla vnitřní naplnění a je mi fajn.
Těším se na každý nový ráno, zase žiju.
Není se za čím hnát, všechno mi přijde ideální.
Každej moment má svůj význam.
Tak nějak jsem předpokládala, že pro tuhle spokojenost někoho (nebo aspoň něco)potřebuju.
Nemám ani vztah ani vysněnej život, spousty peněz, kterejma můžeš získat určitou svobodu...
Nemám zkrátka nic z toho, od čeho jsem dřív očekávala, že mi to dá přesně ten pocit, kterej poslední dny mám.
Není to stížnost, spíš jsem překvapená
Ono to fakt bylo celou dobu jen o mně.
