Nesu to dobře, nehroutim se, jen dost prokrastinuju.
Nevím, jak svůj život nově uchopit.
Cejtim, že nedokážu ovlivnit to, co se děje, že musím jen vyčkávat na výsledek.
Mám v hlavě otázky, na které bych chtěla znát odpovědi.
Vím, že je to nereálné.
Pravda je vždy někde na půl cesty.
Potřebuji teď v sobě najít nové radosti ze života, nový důvody ráno s úsměvem vstávat.
Musím si tím projít.
Přijmout.
Odpustit.
Nechat být.
A jít dál.
Vše má svůj důvod.
Ikdyž mě mrzí, že to nevyšlo, jak jsem si přála, tak cítím, že je to pro mé dobro.
Boží ochrana.
