Let it be 

Hah, tak jsem to v minulým článku s tou nudou přehnala. Vlny osudu si teď s mojí loďkou divoce hází a já už občas asi ani nedržím kormidlo, protože nemám sílu pořád bojovat, aby moje loď plula mým vysněným směrem. Začínám si pripouštět, že to, co je moje vysněné, ještě nemusí být pro mě to pravé, to co potrebuju zažít, abych se mohla posunout dál. Tak ještě sem tam škubnu rebelsky kormidlem tam, kam chci, ale většinou tím jen oddálím to, co by se tak jako tak stalo.

Všechno to začalo dalším stěhováním do dokonalého obrovského bytu. Vysněného. Bohužel se na nás stres ze stěhování a blížící se dovolené podepsal natolik, že jsme se pohádali až na krev a slova i facky mířené ke mně šíleně mrzely a bolely, jako si to pamatuju třeba před deseti lety, když nevyšla moje první láska. I tak jsme se ale snažili, ať vyjde alespoň naše dovolená. Tam jakoby se na všechno zapomnělo a my byli oba úplně jiní, čistí, bez pretvarky. Opravdoví, to je to slovo. S návratem domu se ale vrátili i kostlivci a já jsem nedokázala pochopit, jak se mužem chvíli tolik milovat a ctít a s jednou domněnkou to zase zahodit. Kdo víc ublíží tomu druhýmu, vyhrává. Pořád dokola stejný scénář. Proč spolu chceme být a pak si tolik ubližujem? Je tohle ten pravej vztah? Nemrháme jen navzájem svůj čas? A ve chvíli, kdy jsem začala zpochybňovat naší lásku jsem pustila kormidlo a nechala svou loďku řídit vlnami osudu. A kupodivu, až když jsem se přestala soustředit na cíl a mylně si malovat, kudy se k němu dostanu, tak teprve v tu chvíli se začaly dít věci samy od sebe a možná i líp, než mě kdy napadlo. Nesnazit se změnit to, co není v mých silách a namísto toho věřit osudu a užívat si, co nám předkládá. Protože nakonec přece všechno dobře dopadne a ikdyz se to tak nemusí zdát, stačí zatnout zuby a vydržet

Definice nudy

Žiju. Všechno se teď děje pořád dokola, že vlastně ani nevím, co vám sem napsat. Stereotyp. Ztrácím se ve dnech. Sem tam se pohádáme s posledním bejvalým, se kterým teď bydlím a tím pádem vlastně už asi není bejvalej. A je smutný, že ty hádky jsou tak největší vzrůšo, který teď zažívám. Jinak to je pořád dokola práce, starání se o domácnost, koupaliště, pivo, druhý, třetí a furt ty stejný xichty dokola. Asi si dám challenge, že se budu aspoň tejden vídat s úplně jinejma lidna, protože jen tak si můžu do života vtáhnout něco jinýho. Né že by tohle bylo blbý, ale furt to může bejt lepší. Můžu víc chodit pěšky, než furt jen jezdit autem a místo těch piv třeba zas začít cvičit nebo dělat cokoliv jinyho, co mi dá dobrej pocit ze mě, než abych jen tupě zabíjela čas. Nic se mi nechce-přemejšlet, bejt šťastná, žít. Nic. Blbý. Snad to je jen pms a zas budu normální a nebo za to může špatný postavení hvězd. Jak říká kámoška: "Je to jen takový období." A tohle řekne i o sebevětším hovně, co se jí zrovna děje a pak se tomu zasměje. Jasně, že to je o přístupu a o tom, že něco chceš a něco pro to děláš, ale já jsem aktuálně jen negativní líný prase. Aspoň jsem k sobě upřímná.

Tohle všechno se fakt děje a já si sama nejsem jistá, jestli si z toho dělám prdel nebo to beru zatraceně vážně, stuprume

Vůbec zas nejsem v bytě posledního bejvalýho, nevařim mu a nezahřejvám postel, než se vrátí z noční. Tyvole o co mi jde? To jako fakt věřím, že to na další pokus bude v pořádku? Looool, Ježíši. Hlavně že sem vám tady něco slíbila, že? Hah. Seru si do pusy tím nejodpornějším způsobem. Sarah starterpack


Na vejšku mě vzali. Trošku mi stouplo ego a malá hodná Sára na pravým rameni mě hladí po vlasech, jakože big up. Vůbec nevím, co od toho čekat, každopádně když nic jinyho, tak si to hodlám užít. Takový to proslulý prodloužený mládí. Fakt z toho mám nefalšovanou radost.

Pohádala jsem se s rodičema. Pohádala jsem se s nima fakt na kost, až lítaly facky a mě v tu chvíli došlo, proč mám ve většině věci tak malou sebedůvěru-protože mi nikdy rodiče nedali důvod mít ji větší. Jo i v mým věku blížícímu se čtvrt století bolí slyšet, jak jsem na hovno, nic neumím, všechno špatně a k tomu pár citově zabarvenejch slov a uhození do citlivejch míst. Tohle jsem fakt nečekala. Ne tak vyhrocený a brutální. Jakoby ty roky do teď najednou byly pryč a já viděla jen tu nenávist ke mně v jejich očích. Au. Fakt au. Jakoby se snad kvůli mně něčeho vzdali a teď mi to dali všechno hromadně sežrat. Cejtim se fakt sama, sirotek, prázdná. I to je důvod, proč jsem teď u posledního bejvalýho. Asi čekám, že mi bude dělat novou rodinu. A nebo se prostě chci jen nechat zničit úplně.

Strach ze štěstí? 

Chvíli se cejtim jak magnet na chlapy a chvíli jako Bridget Jones. Magnet jsem naštěstí častějc, haha.

Když jsem byla po nějaký kocovině nebo co a pms mi zas bez klepání vlezlo do životě, tahala mě moje nejka na kafe. Lilo jako ve Forestovi, když jednoho dne začalo pršet a pak pršelo tři měsíce. Moje nálada byla akorát na to se s někým pohádat a zalízt do postele. K večeru mě ale chytla slina nebo mě možná totální nasranost zas dotlačila k chuti na pivo, každopádně Eve jsem jako sparinga nemusela dlouho přemlouvat. Vlasy jsem stáhla do drdolu, namalovala se jen řasenkou a outfit jsem taky nijak neřešila. Takhle se na mě pozná, že mám blbej den, když nemám vyladěný hadry, vyžehlený vlasy a přinejmenším rtěnku a linky. Hlavně jsem šla jen za ní do jediný hospůdky v naší čtvrti, takže proč to řešit, že jo.

Navzájem jsme si postěžovaly a po druhým pivu dostala skvělej nápad, že mě seznámí s jedním klukem, kterýho jí dohazovala kámoška. Eve je ale zadaná a snaží se vyhejbat možnostem jejímu příteli zahnout, protože po pár drincích úplně zapomíná na nějakou morálku a plány do budoucna. Takže prej kdyby tenhle frajer byl se mnou, bylo by to to nejlepší pro nás obě. "Jako je to od tebe hezký, ale vidíš mě, jak vypadám?!" Uchlácholila mě, že normálně jako vždycky. Tak dík no. S týpkem se dohodla, že za chvíli přijede na kole a pak ji napadlo mi ho ukázat. Lidičky, přísahám vám, nikoho tak dokonalýho jsem v životě neviděla! Vypadal jak Ken od Barbie, ale nabouchanej. A vzhledem k mojí snaze mít celoročně booty a pekáč buchet, se mi fakt líbil. No do prdele. A takovej kocour mě uvidí takhle? Zrovna když to Eve neskutečně sluší..No jo, co se má stát se stane, že jo.

Po chvíli nervů, jak na potítku při maturitě, dorazil ztělesněnej testosteron. Doufám, že jsem neměla otevřenou hubu dokořán, protože nikoho krásnějšího jsem v životě neviděla. Vešel a celý mu to tam patřilo. Byl vtipnej, výřečnej, milej a neměl v hlavě nasráno. Vzhled už víc komentovat nebudu, jinak se mi zase splašej hormony. Seděli jsme tam ve třech asi hodinu a půl, pak jsem šla zodpovědně domů. Eve mi hned psala, jak se mu líbím a druhej den mi začal psát i on. A mně celá ta situace přijde strašně nereálná, co by takovej model sakra dělal se mnou? Nevím, proč se tolik podceňuju, když je sebevědomí jediná správná cesta a ještě, když on má fakt zájem a chce se mnou trávit čas a já se mu posraná vyhýbám (mindfuck)

V tejdnu dělám přijímačky na vejšku a pak s ním něco podniknu, když mu z nějakýho důvodu přijdu zajímavá. Tuhle šanci si nesmím nechat protýct mezi prsty, protože přesně o někom takovým sním a on je teď tady. Ikdyz se mě teď snažej jiný chlapy zmást třeba pugetem růží nebo dopisama, musím dát na to, co už vím a na to, co chci. A já s ním chci zatraceně něco zažít a třeba zase cejtit lásku (fakt se v sobě ztrácím)

Teorie vs. Praxe 2. část

Po necelým měsíci nečekejte příliš velkou návaznost. Teoreticky by to tak být mělo, ale prakticky to byl tak hektickej měsíc, že tu návaznost prostě nečekejte. 

S posledním bejvalým nám hra na lásku vydržela tak tři tejdny, pět přespání, dvě další rychlovky v autě a jeden společnej nákup v Tescu. Jo a ještě zpětvzetí do party, protože to už přece bude forever. Dej si facku, člověče. Minulou středu se dopustil třetího striku v podobě řvaní na mě na parkovišti, kdy já seděla v autě a on mě nenechal ani vylizt ani odjet, hysterickej jako vždycky. Reftesh. A co si jako čekala, drahá? Že se po miliontý osmdesátý pátý změní? Hahahahah. No tentokrát jsem aspoň odešla se vztyčenou hlavou stejně jako prostředníčkem. Naser si, psychopate. Po pár vyměněnejch zprávách na pojmenování svejch pocitů je zas na černý listině a tam zůstane, dokud nepodstoupí lobotomii nebo nevyhledá psychiatra. Takže už na furt. A já už nikdy nebudu naivní a nedám mu žádnou miliontou osmdesátou šestou šanci, to vám tady slibuju. Teorie říká, že do stejný řeky dvakrát nevstoupíš, ale praxe dává jako příklad mě. 

O magické Filipo-Jakubské noci, jak už se psalo v jedné dětské knížce, na jejíž název si teď nevzpomenu, ale hlavní hrdinkou byla, světe div se, malá čarodějnice, se může stát i nemožné. A to se taky stalo. Už lehce připitá jsem se nechala zlákat Skládačkou na Legendario, hezky jsme si povídali, dívali se na hvězdy a poslouchali rap a chvilku po půlnoci, na 1. Máje, už mi nepřišel tak debilní jako většinou a najednou koukám, že spolu šukáme. Vyděsilo mě prvně, jak to pro něj vůbec nebylo těžký, mě dostat a druhak, že když jsem zapomněla na jeho narcistickou povahu, tak jsem si to užívala. No mozek mi naštěstí neodešel opilej spát a tak jsme to utnuli přesně v půlce. V nejlepším se má přestat a když nic jinýho, tak tohle byl nejlepší nápad. Teoreticky jsme to mohli dodělat, prakticky jsem na to kvůli jeho povaze neměla žaludek. A ikdyz se žaludkem nemá sex nic společnýho, tak s následným pohledem do zrcadla by mít mohl.

Začala jsem chybět automechanikovi nebo jak mu tady říkám. I přes to, jak si údajně váží svy přítelkyně, kterou nepodváděl jen první měsíc vztahu. Dobře, dva měsíce. Zprávy to byly sice hezký jo, ale nejsem žádný hej, pojď sem. A jak mě tímhle svým přístupem k ženám sral už dlouho, tak jsem dneska tý jeho přítelkyni, která ho musí milovat fakt neskutečně, že mu ty nevěry ignoruje nebo odpouští a už po trímiliontý šestnáctý věří jeho lžím, poslala ty jeho zprávy. Na začátku smsky si jí hrozně váží, následuje ale a potom už jen opěvuje mě a můj sexuální um. Lol, já si musím tyhle zprávy začít někam ukládat a za třicet let to vydám pod názvem "Muž, pán tvorstva, ale ne svého penisu". No každopádně, neposlala jsem to jen for fun, ale protože mi po třech měsících proseb odmítl vzít reklamaci jeho práce, za kterou bych znovu vytáhla minimálně bura. Teoreticky jsem mohla dál držet hubu nebo ho ojet pod podmínkou přijetí reklamace, prakticky mě všichni chlapi už tak serou, že jsem se jednou smilovala i nad nebohou přítelkyni. Ta mi aspoň poděkovala. 

Teorie vs. Praxe 1.část 

Stalo se vám někdy, že jste si jen tak nevinně pili pivo, dali pár prdíků z brčka a najednou vám došlo, že jste pod vlivem pět dní? Ne úplně na sračku, ale ani ne tak, abyste mohli řídit nebo se chovat naprosto zodpovědně. Prostě v takový příjemný bublině, skrze kterou vidíte lehce rozmazaně a všechno a všichni vám díky ní přijdou naprosto boží. Stalo? Mně totiž jo.

Po sakra dlouhý době, od očka po třech letech, se mi povedlo pařit od čtvrtka až do pondělí. Žádný tvrdý drogy a beze spánku, to vůbec. Prostě taková ta pohoda jako dřív. Každej den tři piva, někdy i víc, obden čtyři prdíky trávy a chill. Tohle miluju a zatraceně mi to chybělo. Pod lehkým vlivem nestíhám tolik přemýšlet a ve svý hlavě zveličovat píčoviny a něco mě nutí pořád se usmívat. Takovej ráj na zemi, jen v něm teoreticky nemůžeš řídit auto a musíš se tak spolíhat na vlastní nohy nebo třeba vlak. Prakticky můžeš řídit, dokud tě nezastavěj švestky nebo se nestaneš součástí dopravní nehody. Teoreticky bych teda měla být zodpovědná, ale prakticky mám víc štěstí než rozumu.

Ve čtvrtek jsem začala tuhle svou velikonoční tour brkem s kámošem, kdy jsem si dala tak třikrát víc než běžně a zbytek dne tak byla zaseklá, usměvavá a přežraná. Back to the roots aneb Sára 15y.o.

Nejpodstatnějším dnem byl však pátek. V šest jsem vyzvedla svojí nejku v práci a měly jsme v plánu dát si každá dvě piva někde v přírodě, protože venku už je konečně teplo a světlo aspoň do osmi. V tu dobu už jsme taky obě chtěly bejt doma jenže to je ten rozdíl mezi teorií a praxí. U třetího piva se mi začalo stejskat po mým posledním ex, protože když jsme se zrovna nechtěli zabít, tak byl přesně tím vysněným chlapem a hlavně jsem ho naučila šukat tak, jak to miluju. Lola si pro změnu stěžovala na jejího soucasnyho přítele, kterej je o 15let starší a začíná se chovat jako její fotr. Obě situace pro nás v ten moment byly konec světa. Do tyhle depky se nám ozvala další kámoška, tak jsme s ní daly každá ještě dva kousky. Holky 55kg, princezny.

U toho patyho pivka jsem si všimla, že mi někdo psal. Světě div se, asi už mám osvojenej zákon přitažlivosti, protože to byl můj poslední bejvalej. Chtěl mě vidět a promluvit si. Začal mi dokonce volat od jeho kámoše, takže mi to připadalo opravdu důležitý. Můj názor hodně ovlivnovala hladina alkoholu a taky necelý dva měsíce bez sexu. Lola po zprávách flirtovala s kolegou a nás tak napadla teoreticky sebevražda, prakticky hodně velká picovina,  která nám oběma slušně zamotala životy. Ale v tu chvíli to bylo ohromný vzruso, jak jinak. No zkrátka jsme sedly do auta, jely deset kilaku do města, kde si Lola na benzince koupila další piva, vyhodila jsem ji na jejím rande, při odjezdu nacouvala do popelnice a jízdou smrti pokračovala na svoje rande. "Sára, za hodinu mě ale fakt vyzvedni!", apelovala na mě. Jasně, za hodinku...Musela vědět stejně jako já, že se pro ni nevrátím.

Když jsem po deseti minutách strachu dorazila na místo našeho setkání s mým posledním bejvalym, cejtila jsem se jak vlhká patnáctka před prvním sexem. Vůbec jsem nevěděla, co můžu čekat. Po chvíli čekání jsem ho viděla přicházet. Vystoupila jsem z auta a zapálila si cigáro. Byl krásnější než předtím. Teda v tu chvíli mi to tak přišlo. Nejdřív jsme si vyrikali, co jsme měli na srdicku a domluvili se na řešení jednoho našeho spolecnyho zavazku. Pak už jsme se zase bavili, jak kdyby se ten půl rok, co jsme od sebe, nikdy nestal. Smála jsem se mu za jeho holku a on byl nasranej, že jsem narozdil od něj tolik nekalila a ojela jen jednoho typka, zatímco on asi čtyři holky a to si beztak ještě ubral. 1:0 pro Sáru. Pak přišla řeč na něco, o čem jsem mluvit nechtěla, tak jsem ho diplomaticky vyhodila z auta. Jelikož ale bez keců odešel, což jsem nečekala, rychle jsem musela vymyslet plán B. Vyskočila jsem z auta a zavolala jeho směrem:"Něco sis tady zapomněl." viděla jsem jeho nechápavej výraz, kterej se během chvíle proměnil v smích:"Nemyslíš tím doufám sebe." Cejtila jsem, že má radost. Pritisknul mě na auto a začal vášnivě líbat, já se hned přidala a pravou rukou zkontrolovala přes džíny jeho nádobíčko. Tys mi tak chyběl, říkala jsem si v duchu. Nasedli jsme do auta a popojeli na jedno skrytý místo, kde to mám ráda.
A z vášnivý líbačky byl sex a pak druhej a třetí. Stejně boží, jak si to s ním pamatuju z dřívějška. Jo, tohle jsem přesně potřebovala-nekompromisně vymrdat

Třeba je diagnóza nedostatek sexu 

Za těch pár dní se toho hodně změnilo. Tak trošku mě zradilo zdraví, takže teď trávím hodně času po doktorech, který mi pořád berou krev, která mi nikdy neteče a já tenhle rituál fakt k smrti nesnáším, takže zažívám křest ohněm. O to víc, když nepřináší žádný konkrétní výsledky a rozřešení. Aspoň si vždycky pokecám s takovým spirituálně založeným doktorem, který ve mně vidí nějakou vyspělejší duši nebo co, tak to beru jako rozvoj ducha, když už se tělo nějakým skrytým způsobem sere. Ve třiadvaceti tyvole.

O to větší paradox to je, když jím zdravě, cvičím, zajímám se o alternativní medicínu a momentálně třeba detoxikuju svoje tělo. Už ani nechlastám jako dřív a nedělám tolik jinejch píčovin jako dřív. Prostě jen kafe, cigára, poslední dobou sem tam ňákej prdíček z brka a tejdně max šest piv. Jsem vlastně úplnej abstinent, když se podívám na ty dnešní lidi. A ono se tím svým přístupem vlastně ještě kurvim, to je ironie.

Odbočíme-li od zdraví na pole vztahů, tak tam je to ještě větší nuda než minule. Ze Skládačky se vyklubal nevyrovnanej týpek, kterej by měl ve svým věku už umět krotit to pověstný vnitřní dítě. Mezitím se chová jak na hřišti a zkouší, co si může dovolit. A pořád mě uhání, ale vždycky v tak nevhodnou dobu a tak urputně, že mě to po chvilce začalo fakt srát. Nemluvě o tom, že byl nejdelším vztahem mojí bff a tudíž by to už tak bylo blbý. By musel bejt úplně milionovej, abych to riskla a ne takovejhle jetej kus a už dobu po záruce. Sorry, ale už chci něco víc.

Když už jsme u těch chlapů, tak jsem byla na cígu se Zajíčkem. Dřív jsem ho docela šukala, jenže on se zamiloval a to tehdejší Sára nechtěla. Jenže za ty dva roky se dost změnil. K lepšímu, což se divím, ale je to tak. Už skoro nechlastá, chce si dodělat školu, má bezva práci a celkově je takovej rozumnější a zkrátka fakt chlap. Kecali jsme skoro dvě hodiny a na rozloučenou mě objal a dal mi pusu. So cute. Od tý doby mi dost píše a vlastně bych do něj klidně šla. Kdyby teda neměl už skoro rok přítelkyni, protože si po Vojákovi, se kterým jsme si dali to dobrodrůžo v kině, nechci už víc kurvit auru. Nevím, co to maj ti lvi za postižení, že potřebujou bejt nevěrný?

Znamení z hůry, ať už čísla a nebo pocity, nelžou

Na každým rohu, minimálně pětkrát denně, vídám zhruba přes měsíc andělská čísla. 11:11, 7T7 4444 nebo jen stav baterie 22% a k tomu otevřená 22. záložka. Magie. Seš na správný cestě, Sáro. Já na tyhle věci věřím a přikládám jim význam. Brzo už potkáš toho pravýho a stane se něco, co tvůj život naplní něčím novým. Juhuuu, tolik se těším.

Poprvý jsem se na tyhle čísla zaměřila, když jsem strávila první noc s mým posledním přítelem a ráno na cigáru mi mobil ukazoval čas 11:11. Řekla jsem něco ve stylu:"Hele, magie, něco si přej." A já si fakt něco přála a tuším, že on měl stejný přání a v ten okamžik jsem cejtila, že je všechno v absolutním pořádku. Dokonalej klid v duši, jak kdyby mě pohladil anděl a řekl:"Výborně." Už to je skoro dva a půl roku a ikdyž už netvoříme pár, tak v tu chvíli jsme pro sebe byli dokonalí a skutečně jsme se potřebovali. Díky.

A teď mám skoro stejnej pocit, jako ty dva a půl roky zpátky. Cejtím ve vzduchu, že přijde něco obrovskýho a opravdickýho. Přesně to, o čem sním, co chci a co potřebuji. Cejtím, že se tím změní celej můj život, že mě to zas naplní a budu šťastnější než kdy dřív, protože teď už rozeznám štěstí od neštěstí, který sice dobře šuká, ale tvoji duši táhne ke dnu.

Nejsem si jistá, kdo z těch všech je ten, se kterým teď půjdem naše cesty společně. Jen u některých lidí prostě citim"wow" a chytám příležitosti za pačesy. Jako třeba dneska, kdy jsem jela na výlet se Skládačkou. Skládačka, protože byl sám úplně rozebranej a poskládal se zpátky a protože rád rozebírá a skládá zpátky ostatní. Takovej ujetej psychologicky laděnej koníček. Paradox je, že se naše životy sem tam proplétají už takovejch šest let a bavit jsme se začali teprve nedávno. Poprvy skvěle, podruhý jsem mu svým klidem pila krev. Pila jsem mu ji šíleně, nevím,  jestli nechápal sarkasmus nebo to, že s ním prostě nebudu souhlasit, když mele sračky, každopádně nikdy kvůli mně člověk tolikrát neodešel z místnosti, aby se po chvíli zas vrátil a myslel si, že mě vytočí. Vůbec nechápu, že se něco takovýho stalo, protože většinou bývám horká hlava a ne mamvpiciqueen. Každopádně druhej den, když už jsme nebyli ovlivnění chlastem, se mě pokoušel rozebrat znova. Moje přitakávání, ikdyz jsem ho prakticky hned vypoustela, protože takovou kocovinu jsem už dlouuuuho neměla, ho asi přesvědčilo  že jsem v pohodě. Což jsem byla celou dobu, ale přes tu svojí debilní pravdu to neviděl,  hehe.

Nicméně v pátek, kdyz za mnou byl v práci a učaroval mu můj zadek v nejužších riflích ever, se něco zlomilo a chová se ke mně jinak. A pořád mi píše a chce se mnou trávit čas a mě to těší i děsí. Mám strach, že se lidi neměněj a o něm jsem moc dobryho neslyšela. Na druhou stranu, věnuje mi svůj čas, koupil mi jídlo a dal mi pusu. Jo, ve 23 jsem hotová z pusy a v hlavě mi jedou nejrůznější scénáře, kde a jak si to poprvy rozdáme. To je tak sladký a napínavý, že se mi skoro nechce věřit  že to zažívám já. Oukej, spíš se mi nechce věřit tý vzajemnosti po poslední zkušenosti s DJem Nešukám. Sára zase v kurzu a běží si pro další zážitek do kroniky sexu. Ať je dobrej a nekonečnej, prosím, andělé