Koloběh lásky aka jak přijmout samotu 

Tbt. Vracím se zpátky. Někam, kde ještě všechno dávalo smysl. Tam, kde jsem tě milovala a troufám si říct, že i ty mě. Vopravdicky. Takovou tou láskou u který si seš jistej, že nikdy neskončí. Smutný je, že tyhle okamžiky na výsluní trvaly nejdýl dva měsíce. Zbytek byl jen o hádkách, kvůli naší neschopnosti ustoupit nebo se změnit. O hodně hnusnejch hádkách, kdy nechápu, jak si mohl bejt tak nevděčnej a říct tolik zlýho. Tfuj tajbl.

Teď jsem sama. Vlastně jsem byla sama už dlouho předtím, jen jsem si furt namlouvala, že jsem ve vztahu a že vztahy nejsou vždycky jen růžový. Takže teď si to konečně přiznávám! Ukažte si na mě! Jsem sama, nezadaná, singl, sólo. Bála jsem si tohle připustit, měla jsem pocit, jakobych kvůli tomu byla divná, méněcenná. Všichni přece někoho maj, ti fajn lidi už jsou všichni zadaní. Nikdo se netrápí, plánujou spolu budoucnost, nehádaj se, jsou tu jeden pro druhýho.. A mě tím tak trochu serou,  protože já takový štěstí nemám, logicky. Jenže mi nezbejvá, než jejich vztahy a drahý polovičky přežít, protože oni nemůžou za moje neštěstí. A taky proto, že mě můžou někam ze soucitu vzít s sebou a nebo mi někoho představit. Ikdyz, co si budem, to většinou nedopadá podle našich představ.

Sama. Ono to není ve výsledku tak špatný. Mám teď spoustu času na moje koníčky a dávný kamarádky. Nemusím mít špatný svědomí, když se na party bavím s pěkným týpkem. Můžu si nosit  co chci, výstřihy, šatičky, boty na podpatku a nikdo na mě nežárlí. Můžu nosit velký náušnice,  který tak moc nesnáším, (stejně, jak ty) ale můžu je nosit, protože do mě nepojedeš, jak jsou hrozný. Můžu vařit vegetariánsky a celej den se procházet venku, protože už nemám na noze kouli, která se chce dívat na televizi a žrát brambůrky. Nemusím mazat zprávy v telefonu, který všechny automaticky znamenají nevěru, která nebyla. Nemusím mít permanentně oholený nohy. Je to vlastně velkej návrat sama k sobě, kdy peníze, který vydělam, jsou jen pro mě, na moje hadříky, nehtíky, kafíčka a permici do fitka. On je to vlastně návrat k tomu nejdůležitějšímu vztahu a to je náš vztah sebe k sobě, ta všude zmiňovaná sebeláska, bez který nemůžem tvořit nějaký smysluplný a dlouhodobý hodnoty. Takže samota je vlastně cesta ke znovunalezení sebe a díky tomu nalezení tebe. So cute (aka jak si to v hlavě obhájit, aby mě to nedojebávalo)