Zas si to chci všechno psát. Moje pocity a myšlenky během toho, co zažívám. To, co mi dneska přijde jako nekončící příval sraček.
Teď si to nepíšu, a tak, když si chci živě připomenout nějakou tu sračku z minulosti, je to pro mě těžký. Především proto, že dneska už mi nic z toho, co jsem dosud zažila, nepřipadá jako něco, z čeho bych si měla sedat na prdel.
Jako emeritní přírodovědec zralého věku jsem s tímhle měl dost příležitostí experimentovat po desetiletí a nakonec jsem dospěl k nepříliš optimistickému závěru, že sedat si na něco jiného není úplně snadné :-).
Bojujem s rovnakým problémom a tiež by som sa mala rozhýbať v písaní. Mať svoje sračky na jednej kope je fajn.
OdpovědětVymazatJako emeritní přírodovědec zralého věku jsem s tímhle měl dost příležitostí experimentovat po desetiletí a nakonec jsem dospěl k nepříliš optimistickému závěru, že sedat si na něco jiného není úplně snadné :-).
OdpovědětVymazatDožila ses sedmadvaceti, nejsi o nic lepší než Kurt!
OdpovědětVymazatNa druhou stranu nejsi ani o nic horší než strejdové, kteří se ti v parku koukají z lavičky na stehna!