Mind fuck 

Od pondělí zas spím ve svým dětským pokoji plným věcí stále naházenejch v taškách. Horlivě sháním pronájem a nechce se mi to všechno vybalovat a za tejden zas balit zpátky, to je snad jasný. Už si připouštím takový lehký zasmutnění nad tím, že jsem si v duchu zas malovala věčnost a přitom byla úplně slepá. Mrzí to, když něčemu věříš a ze dne na den se vracíš na začátek, jakoby mezi váma nikdy nic neexistovalo. Nejvíc mě na tom sere, jak dokázal bejt skvělej a jak jsem v něm fakt cejtila tu dokonalou druhou polovičku a během okamžiku najednou všechno zahodil a řval po mně tolik hnusnejch slov. Říkal mi, že mě miluje, ale ve skutečnosti mě musel nenávidět. Ani trochu tomu nerozumím. Odůvodňuji si to jeho psychickou poruchou, bolí to pak trochu míň. Rozhodně míň, než vůbec nevědět, proč se choval jak kdyby v něm žili minimálně dva lidi. Lidi jsou vážně hrozně zvláštní, všechno by mohlo být úplně easy, kdyby jednali s pokorou, nejlepším vědomím a svědomím a upřímně. Nevím, proč se k sobě nechovaj opravdicky a už vůbec ne, jak je možný v jedny minutě vyznávat lásku, plánovat budoucnost a v druhý to úplně zahodit. Mind fuck

Hlavně vůbec nevím, co má v plánu dál, jestli chce zas s někým být jen na oko a pak mu o hlavu omlátit veškerý jeho vlastní chyby a vnutit tý holce myšlenku, že to jsou její chyby. A jestli je to mezi náma definitivně uzavřený nebo se mi chce zas v budoucnu připomenout a kurvit mi jinak dobře zajetý koleje. Jsem od ty doby trochu mimo, chci furt s někým trávit čas a mluvit o svejch pocitech, čumím pořád do mobilu, jestli se nechce někdo obětovat a jít mě poslouchat aspoň půl hodiny. Nechce no, ale stejně to furt sleduju, co kdyby náhodou. Nejsem ani nijak veselá a vlastně ani smutná, spíš jsem prázdná. Prázdnej pohled a myšlenky vlastně na nic, jen se odvádím pryč z reality. Ikdyz je to tvrdý, tak je nejlepší nic si nenalhávat. Když není člověk upřímnej sám k sobě, nemůže bejt upřímnej logicky ani k nikomu jinýmu. Prostě nám to nevyšlo a je čas jít dál a žít svůj život jak chci. Bejt sama sebou a nepochybovat, protože zvládnu všechno a tyhle stresy mi za žádnýho chlapa nestojí. Hodně jsem na sobě zapracovala a tím se ještě víc propadla jáma mezi mnou a jím. Buď rosteme oba nebo čau. A ikdyž jsem chtěla být ta, co táhne někoho nahoru, tak odmítám být ta, kterou někdo potáhne dolů. Mužem jít jen jedním směrem, jinak půjdem každej sám. A tys to vlastně rozhodnul.

Z nelásky do lásky

Leží, hlava na polštáři,
Ve tmě její oči září,
Září jako hvězdičky.

Přes den se jí všechno daří,
Večer její spánek maří,
Maří z srdce slzičky.

Věřila, že budou spolu,
Mezitím ji tahal dolů,
Dolů, kde je prázdnota.

Nyní pláče, avšak časem,
Řekne sobě vlídným hlase,
Že míň bolí samota.

Až najde zas sílu smát se
A přestane vztahu bát se,
Najde si ji někdo sám.

Někdo, kdo s ní bude navždy,
Ikdyž chyby dělá každý,
V dobrém i zlém, napořád.

Dobří holubi se vracejí

Jestli může psát někdo knihu o nenapravitelnosti a dávání druhejch, třetích a dvěstěšedesátejchosmejch šancích, tak jsem to já. S posledním bejvalým jsme se zase rozešli. Zase za doprovodu nesmyslný psycho scény a s pořádnou nenávistí a nádechem tragikomedie. V nadcházejících čtyřiadvaceti mě tahle Itálie už přestává bavit. Tak nějak se v tomhle pseudovztahu plácám už skoro tři roky. Kdyby se alespoň něco změnilo, ale jediný, co je doopravdy jiný, je to, že se to mezi námi vždycky vyostří ještě o něco víc. A já už jsem odevzdaná, je mi to jedno. Nějak mi na něm po posledních pár situacích přestalo záležet. Přestal existovat. Není a nebyl.

Byla jsem se dneska podívat na jeden byt. Nebyl nic moc, prázdnej a tmavej, ale je to moje jediná šance na novej začátek. Zas se naučit žít sama se sebou, vídat svoje kamarády, dělat svoje koníčky a žít svůj život podle sebe. Bejt taková, jakýho bych chtěla chlapa, protože naše protějšky jsou naše zrcadla, že jo. A nebo to jsou lidi, který do života potřebujeme, abysme se změnili a posunuli. Tak či tak zas plácám fylozofický kecy, abych tím uklidnila vkrádající se myšlenku, že jsem zase sama. A hlavně myšlenku, že jsem tak naivní a zas naletěla stejnýmu idiotovi. Všichni nejsou jak ty, Sára. Vlastně asi nikdo. 

Ale na druhou stranu vím, že sračky se dějou všem, jen každýmu jiný. Prostě takový, který potřebuje zažít, jinak bude dělat dál ty stejný sračky. Zas fylozofuju, sorry guys Já bych se měla vysrat na stereotyp a zkusit něco novýho a taky poznat někoho novýho. Je funny, jak mi den po rozchodu začali psát kluci, který se mi libili, než jsem se vrátila ke starýmu dobrýmu peklu. Jak kdyby to cejtili. Ale proč ne, mám velký srdce a vejdete se tam všichni, hehe. S nikým novým jsem nespala vlastně skoro rok. Kde je ta nymfa, co měla kohokoliv kdykoliv? Leží sama nahá pod dekou a píše na blog. Vzrůšo. Tyvole. Upřímně se sama divím, co se to stalo. Po deseti letech se vracím na stranu dobra. Lépe řečeno zažitýmu ideálu hodný, dobrý holky. Sem "normální", ale jak se správně zeptal Bukowski:"Kdo určuje normu?" 

Let it be 

Hah, tak jsem to v minulým článku s tou nudou přehnala. Vlny osudu si teď s mojí loďkou divoce hází a já už občas asi ani nedržím kormidlo, protože nemám sílu pořád bojovat, aby moje loď plula mým vysněným směrem. Začínám si pripouštět, že to, co je moje vysněné, ještě nemusí být pro mě to pravé, to co potrebuju zažít, abych se mohla posunout dál. Tak ještě sem tam škubnu rebelsky kormidlem tam, kam chci, ale většinou tím jen oddálím to, co by se tak jako tak stalo.

Všechno to začalo dalším stěhováním do dokonalého obrovského bytu. Vysněného. Bohužel se na nás stres ze stěhování a blížící se dovolené podepsal natolik, že jsme se pohádali až na krev a slova i facky mířené ke mně šíleně mrzely a bolely, jako si to pamatuju třeba před deseti lety, když nevyšla moje první láska. I tak jsme se ale snažili, ať vyjde alespoň naše dovolená. Tam jakoby se na všechno zapomnělo a my byli oba úplně jiní, čistí, bez pretvarky. Opravdoví, to je to slovo. S návratem domu se ale vrátili i kostlivci a já jsem nedokázala pochopit, jak se mužem chvíli tolik milovat a ctít a s jednou domněnkou to zase zahodit. Kdo víc ublíží tomu druhýmu, vyhrává. Pořád dokola stejný scénář. Proč spolu chceme být a pak si tolik ubližujem? Je tohle ten pravej vztah? Nemrháme jen navzájem svůj čas? A ve chvíli, kdy jsem začala zpochybňovat naší lásku jsem pustila kormidlo a nechala svou loďku řídit vlnami osudu. A kupodivu, až když jsem se přestala soustředit na cíl a mylně si malovat, kudy se k němu dostanu, tak teprve v tu chvíli se začaly dít věci samy od sebe a možná i líp, než mě kdy napadlo. Nesnazit se změnit to, co není v mých silách a namísto toho věřit osudu a užívat si, co nám předkládá. Protože nakonec přece všechno dobře dopadne a ikdyz se to tak nemusí zdát, stačí zatnout zuby a vydržet

Definice nudy

Žiju. Všechno se teď děje pořád dokola, že vlastně ani nevím, co vám sem napsat. Stereotyp. Ztrácím se ve dnech. Sem tam se pohádáme s posledním bejvalým, se kterým teď bydlím a tím pádem vlastně už asi není bejvalej. A je smutný, že ty hádky jsou tak největší vzrůšo, který teď zažívám. Jinak to je pořád dokola práce, starání se o domácnost, koupaliště, pivo, druhý, třetí a furt ty stejný xichty dokola. Asi si dám challenge, že se budu aspoň tejden vídat s úplně jinejma lidna, protože jen tak si můžu do života vtáhnout něco jinýho. Né že by tohle bylo blbý, ale furt to může bejt lepší. Můžu víc chodit pěšky, než furt jen jezdit autem a místo těch piv třeba zas začít cvičit nebo dělat cokoliv jinyho, co mi dá dobrej pocit ze mě, než abych jen tupě zabíjela čas. Nic se mi nechce-přemejšlet, bejt šťastná, žít. Nic. Blbý. Snad to je jen pms a zas budu normální a nebo za to může špatný postavení hvězd. Jak říká kámoška: "Je to jen takový období." A tohle řekne i o sebevětším hovně, co se jí zrovna děje a pak se tomu zasměje. Jasně, že to je o přístupu a o tom, že něco chceš a něco pro to děláš, ale já jsem aktuálně jen negativní líný prase. Aspoň jsem k sobě upřímná.

Tohle všechno se fakt děje a já si sama nejsem jistá, jestli si z toho dělám prdel nebo to beru zatraceně vážně, stuprume

Vůbec zas nejsem v bytě posledního bejvalýho, nevařim mu a nezahřejvám postel, než se vrátí z noční. Tyvole o co mi jde? To jako fakt věřím, že to na další pokus bude v pořádku? Looool, Ježíši. Hlavně že sem vám tady něco slíbila, že? Hah. Seru si do pusy tím nejodpornějším způsobem. Sarah starterpack


Na vejšku mě vzali. Trošku mi stouplo ego a malá hodná Sára na pravým rameni mě hladí po vlasech, jakože big up. Vůbec nevím, co od toho čekat, každopádně když nic jinyho, tak si to hodlám užít. Takový to proslulý prodloužený mládí. Fakt z toho mám nefalšovanou radost.

Pohádala jsem se s rodičema. Pohádala jsem se s nima fakt na kost, až lítaly facky a mě v tu chvíli došlo, proč mám ve většině věci tak malou sebedůvěru-protože mi nikdy rodiče nedali důvod mít ji větší. Jo i v mým věku blížícímu se čtvrt století bolí slyšet, jak jsem na hovno, nic neumím, všechno špatně a k tomu pár citově zabarvenejch slov a uhození do citlivejch míst. Tohle jsem fakt nečekala. Ne tak vyhrocený a brutální. Jakoby ty roky do teď najednou byly pryč a já viděla jen tu nenávist ke mně v jejich očích. Au. Fakt au. Jakoby se snad kvůli mně něčeho vzdali a teď mi to dali všechno hromadně sežrat. Cejtim se fakt sama, sirotek, prázdná. I to je důvod, proč jsem teď u posledního bejvalýho. Asi čekám, že mi bude dělat novou rodinu. A nebo se prostě chci jen nechat zničit úplně.

Strach ze štěstí? 

Chvíli se cejtim jak magnet na chlapy a chvíli jako Bridget Jones. Magnet jsem naštěstí častějc, haha.

Když jsem byla po nějaký kocovině nebo co a pms mi zas bez klepání vlezlo do životě, tahala mě moje nejka na kafe. Lilo jako ve Forestovi, když jednoho dne začalo pršet a pak pršelo tři měsíce. Moje nálada byla akorát na to se s někým pohádat a zalízt do postele. K večeru mě ale chytla slina nebo mě možná totální nasranost zas dotlačila k chuti na pivo, každopádně Eve jsem jako sparinga nemusela dlouho přemlouvat. Vlasy jsem stáhla do drdolu, namalovala se jen řasenkou a outfit jsem taky nijak neřešila. Takhle se na mě pozná, že mám blbej den, když nemám vyladěný hadry, vyžehlený vlasy a přinejmenším rtěnku a linky. Hlavně jsem šla jen za ní do jediný hospůdky v naší čtvrti, takže proč to řešit, že jo.

Navzájem jsme si postěžovaly a po druhým pivu dostala skvělej nápad, že mě seznámí s jedním klukem, kterýho jí dohazovala kámoška. Eve je ale zadaná a snaží se vyhejbat možnostem jejímu příteli zahnout, protože po pár drincích úplně zapomíná na nějakou morálku a plány do budoucna. Takže prej kdyby tenhle frajer byl se mnou, bylo by to to nejlepší pro nás obě. "Jako je to od tebe hezký, ale vidíš mě, jak vypadám?!" Uchlácholila mě, že normálně jako vždycky. Tak dík no. S týpkem se dohodla, že za chvíli přijede na kole a pak ji napadlo mi ho ukázat. Lidičky, přísahám vám, nikoho tak dokonalýho jsem v životě neviděla! Vypadal jak Ken od Barbie, ale nabouchanej. A vzhledem k mojí snaze mít celoročně booty a pekáč buchet, se mi fakt líbil. No do prdele. A takovej kocour mě uvidí takhle? Zrovna když to Eve neskutečně sluší..No jo, co se má stát se stane, že jo.

Po chvíli nervů, jak na potítku při maturitě, dorazil ztělesněnej testosteron. Doufám, že jsem neměla otevřenou hubu dokořán, protože nikoho krásnějšího jsem v životě neviděla. Vešel a celý mu to tam patřilo. Byl vtipnej, výřečnej, milej a neměl v hlavě nasráno. Vzhled už víc komentovat nebudu, jinak se mi zase splašej hormony. Seděli jsme tam ve třech asi hodinu a půl, pak jsem šla zodpovědně domů. Eve mi hned psala, jak se mu líbím a druhej den mi začal psát i on. A mně celá ta situace přijde strašně nereálná, co by takovej model sakra dělal se mnou? Nevím, proč se tolik podceňuju, když je sebevědomí jediná správná cesta a ještě, když on má fakt zájem a chce se mnou trávit čas a já se mu posraná vyhýbám (mindfuck)

V tejdnu dělám přijímačky na vejšku a pak s ním něco podniknu, když mu z nějakýho důvodu přijdu zajímavá. Tuhle šanci si nesmím nechat protýct mezi prsty, protože přesně o někom takovým sním a on je teď tady. Ikdyz se mě teď snažej jiný chlapy zmást třeba pugetem růží nebo dopisama, musím dát na to, co už vím a na to, co chci. A já s ním chci zatraceně něco zažít a třeba zase cejtit lásku (fakt se v sobě ztrácím)

Teorie vs. Praxe 2. část

Po necelým měsíci nečekejte příliš velkou návaznost. Teoreticky by to tak být mělo, ale prakticky to byl tak hektickej měsíc, že tu návaznost prostě nečekejte. 

S posledním bejvalým nám hra na lásku vydržela tak tři tejdny, pět přespání, dvě další rychlovky v autě a jeden společnej nákup v Tescu. Jo a ještě zpětvzetí do party, protože to už přece bude forever. Dej si facku, člověče. Minulou středu se dopustil třetího striku v podobě řvaní na mě na parkovišti, kdy já seděla v autě a on mě nenechal ani vylizt ani odjet, hysterickej jako vždycky. Reftesh. A co si jako čekala, drahá? Že se po miliontý osmdesátý pátý změní? Hahahahah. No tentokrát jsem aspoň odešla se vztyčenou hlavou stejně jako prostředníčkem. Naser si, psychopate. Po pár vyměněnejch zprávách na pojmenování svejch pocitů je zas na černý listině a tam zůstane, dokud nepodstoupí lobotomii nebo nevyhledá psychiatra. Takže už na furt. A já už nikdy nebudu naivní a nedám mu žádnou miliontou osmdesátou šestou šanci, to vám tady slibuju. Teorie říká, že do stejný řeky dvakrát nevstoupíš, ale praxe dává jako příklad mě. 

O magické Filipo-Jakubské noci, jak už se psalo v jedné dětské knížce, na jejíž název si teď nevzpomenu, ale hlavní hrdinkou byla, světe div se, malá čarodějnice, se může stát i nemožné. A to se taky stalo. Už lehce připitá jsem se nechala zlákat Skládačkou na Legendario, hezky jsme si povídali, dívali se na hvězdy a poslouchali rap a chvilku po půlnoci, na 1. Máje, už mi nepřišel tak debilní jako většinou a najednou koukám, že spolu šukáme. Vyděsilo mě prvně, jak to pro něj vůbec nebylo těžký, mě dostat a druhak, že když jsem zapomněla na jeho narcistickou povahu, tak jsem si to užívala. No mozek mi naštěstí neodešel opilej spát a tak jsme to utnuli přesně v půlce. V nejlepším se má přestat a když nic jinýho, tak tohle byl nejlepší nápad. Teoreticky jsme to mohli dodělat, prakticky jsem na to kvůli jeho povaze neměla žaludek. A ikdyz se žaludkem nemá sex nic společnýho, tak s následným pohledem do zrcadla by mít mohl.

Začala jsem chybět automechanikovi nebo jak mu tady říkám. I přes to, jak si údajně váží svy přítelkyně, kterou nepodváděl jen první měsíc vztahu. Dobře, dva měsíce. Zprávy to byly sice hezký jo, ale nejsem žádný hej, pojď sem. A jak mě tímhle svým přístupem k ženám sral už dlouho, tak jsem dneska tý jeho přítelkyni, která ho musí milovat fakt neskutečně, že mu ty nevěry ignoruje nebo odpouští a už po trímiliontý šestnáctý věří jeho lžím, poslala ty jeho zprávy. Na začátku smsky si jí hrozně váží, následuje ale a potom už jen opěvuje mě a můj sexuální um. Lol, já si musím tyhle zprávy začít někam ukládat a za třicet let to vydám pod názvem "Muž, pán tvorstva, ale ne svého penisu". No každopádně, neposlala jsem to jen for fun, ale protože mi po třech měsících proseb odmítl vzít reklamaci jeho práce, za kterou bych znovu vytáhla minimálně bura. Teoreticky jsem mohla dál držet hubu nebo ho ojet pod podmínkou přijetí reklamace, prakticky mě všichni chlapi už tak serou, že jsem se jednou smilovala i nad nebohou přítelkyni. Ta mi aspoň poděkovala.