Pojmenuj svoje kostlivce, vytáhni je ze skříně a nauč se s nima žít 

Každej si v sobě nese něco bolavýho z minulosti. Zvlášť čím je člověk starší, tak tím je pravděpodobnější, že něco nevyšlo podle jeho představ. A kvůli našemu egu si často bereme za minulost přílišnou vinu, nedokážeme si odpustit a táhnem tak spolu dál našeho kostlivce životem. Někdo slavný kdysi řekl, že s tím, čeho se na nás dopustili ostatní, se nějak vypořádáme. Horší je to však s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami. To je asi ta největší životní pravda.

Spousta lidí se ke mně nechovalo fér, ale já ty rány od nich potřebovala, abych mohla duševně vyrůst a posunout se dál. Pak jsou tu věci, který jsem posrala já. A ikdyz se to tehdy mohlo zdát, jako jedna z mnoha životních sraček, tak zpětně vidím, jakou obrovskou roli to hrálo a že se ta sračka stále odráží v mém životě. A čím dyl si toho kostlivce vláčím s sebou, tím těžší je, tím víc mi škodí a tím víc mi brání v růstu a cestě za štěstím.

Odpouštím si. Odpouštím si všechny moje kostlivce, protože v tu dobu jsem to tak cítila a nikdy bych teď nebyla mnou. Odpouštím si všechny moje chyby, protože nikdo není dokonalý. Nesu za své činy zodpovědnost, ale už dál nedovolím, aby minulost určovala, kým jsem nyní. Jsem odhodlaná jít cestou sebelásky a sebeuvědomění. Jsem připravená být sama sebou a být k sobě upřímná i za cenu toho, že mě ostatní nepochopí. Oni nejdou mojí cestou a nikdo nemá právo nikoho soudit. Jsem připravená na sobě pracovat. Jsem připravená být šťastná.

Cejtim se teď líp.