Řekl někdo ples? 

Vždycky, když je období maturitních plesů, tak si vzpomenu na ples mých kamarádů. Byl to první maturák, na kterém jsem byla a tak jsem se cejtila hrozně důležitě. Černý mini, lodičky, spousta známých a přitom velkoměsto, takže jsem každýmu byla úplně jedno. A hlavně, můj žárlivý přítel byl doma a vůbec netušil, že jdu na mejdan. Prostě ráj.

Náramně jsem se bavila, nechybělo usmíření s kamarádkou, sex na záchodech a ukončení krasojízdy v nonstopu. Zbytek mých vzpomínek by možná zvládly doplnit nějaký fotky, haha. Každopádně jsem z nějakého důvodu chtěla jet prvním vlakem domů. Za poslední peníze jsem si koupila emco sušenky a jízdenku. Ty hnusný sušenky cejtim na jazyku, jakmile si na ně vzpomenu.

Ve vlaku začal horor. Já vs. spánek. Nebyl to vůbec vyrovnanej boj, spánek vedl od samýho začátku a já ho porazila až dvě stanice za mojí přestupní. Možná tři. Takže bez koruny, ve městě, který jsem absolutně neznala, na mol, v šatičkách, když lidi už chodili do práce. Neměla jsem ani cigáro ani nejmenší ponětí, co kurva budu dělat. No nic, zavolala jsem svýmu tehdejšímu příteli, kterej jel zrovna z noční. Do dnes nechápu, co jsem si vymyslela za příběh, že mi ho sežral, nevynadal mi a dokonce mu mě bylo líto. Vrchol herecký etudy, dámy a pánové.