Můžeme být bez muže? 

Asi je čas zas pomyslet na chlapy, protože, co si budem, naše životy podstatně ovlivňujou.

S posledním bejvalým nejsem už něco málo přes dva měsíce a je mi skvěle. I on už mi přestal psát monology, protože je celou dobu zablokovanej. Jen se se mnou zkontaktovala jedna slečna, která to s ním táhla, když to netáhl zrovna on se mnou. A musím říct, že zjištění, že přes všechny svoje psychopatický scény mě ještě stíhal podvádět, ale ve finále špinit mě, když jsem mu byla věrná, mě utvrdilo v tom, že je správně, že je pryč. A že chování každýho vypovídá jen o něm, ale reakce vypovídaj o nás. Takže budu tiše čekat, než ho přijde pozdravit karma.

Dál je tu stále voják a nemůžu si pomoct, ale vždycky, když se vidime, tak si báječně notujem. Proč jsme si tak nerozuměli dřív, sakra?! Nevím, jestli si s ním dokážu představit vztah, ale myslím, že ten cit, kterej mezi náma je, je silnej a nezlomnej. Život chce, abysme se alespoň občas viděli a dali si navzájem tu jistotu, že tady je někdo, kdo nám rozumí. Nedá se to dost dobře popsat, ale navzdory tomu, jak hnusně jsme se rozešli, tak on je ten člověk, za kterým bych šla, kdyby se něco skutečně posralo. A taky za ním chodím, když si chcem oba zašukat, haha.

Je to asi měsíc a z jedny party jsem se k němu nechala hodit tágem. Bylo něco kolem půl třetí, chudák na mě čekal asi od desíti a já přijela ve stavu, že jsem mu usnula v klíně. Moc dobře vím, že když piju, tak nesmím hulit a stejně jsem to zase udělala, jak jinak. Když mě vzbudil, tak jsem šla zvracet a pak mi pomohl se sebrat a nasměrovat domů. On je totiž v jakýmsi vztahu, kdy spolu nespěj, nerozuměj si, ale i tak spolu jsou a bydlej spolu, vlastně od doby, co jsme se my dva rozešli. A já se musela odlifrovat, než by se ta jeho vrátila z noční. Kilometr domů jsem šla snad hodinu, takhle se mi nohy už dloooouho nemotaly, hnus. Ale měl starost, jestli jsem dorazila a psal mi, so cute.

Od té doby jsem ho viděla asi až minulou sobotu. Zase jsme si notovali jak bff, pili kávu a vzájemně se tak nějak dobíjeli pozitivní energií. Nezapomněl mi připomenout, jak jsem mu z ty party pořád volala:"Miláčkuuu, přijeď pro mě." asi desetkrát a on mi vždycky řekl, že už měl nějaký piva a že na mě čeká. Opilá Sára, to je hotovo. No a připomněl mi i moje zvracení, který prej všechno nešlo do hajzlu, haha. Zavtipkovala jsem, že to musel kvůli tý jeho stíhačce uklidit. On si zase zavtipkoval, že ještě že mi ho nenarval do huby, že bych mu ho poblila. Načež povídám: "Ale stejně bys mi zase zavolal." Začal se strašně smát, ale po chvíli povídá, že vlastně jo. Bylo to takové metaforické poplácání mě po rameni, že jsem nenahraditelná. Snad se uvidíme tuhle neděli, protože já prostě nešukám, nemám s kým a random sex mě už nějak neláká.

Seznámila jsem se s jedním úžasným týpkem, cvičí, má dobrou práci, bydlí sám, ale vzájemně na sebe nemáme čas. Byla jsem u něj jednou doma na kafi a od tý doby si pomalu přestáváme psát. Škoda, tím bych si nechala zničit život.

Sára