Po dvou pivech rýmuju 

Říkají, kdo jsem a přitom znaj jen moje jméno,
Pro někoho trapná a pro jinýho démon,
Avšak já jsem sama sebou a fame? Tu nechte si,
A klidně můžete se moji lhostejnosti zadusit.

Protože mě nezajímá co říkáš a co žiješ
A mrzí mě to, kamo, ale mě tím nezabiješ.
Slovo není čin a to už tedka vím,
Tak zkus mě znova sundat, jen se směju  přidám plyn.

Jedu si to svoje, zas a znova pořád dokola
a jela jsem to vždycky, ikdyz nebyla tu podpora.
Jela jsem to vždycky, ikdyz nebyl, kdo by se mnou stal
A v tu chvíli mi došlo, že každej je tady sám.

Sama za sebe,  jedu pořád dál,
Ikdyz tě to netěší, tak spoustu vůle mám,
A už jen kvůli vám, nenechám se zastavit,
Letím jako raketa a tvůj hate je můj dynamit.

Nemůžeš mě sundat dolů, donutit mě stát,
Protože mám sílu vzdoru a baví mě všechny srat,
Srat tím, že nepluju s proudem, ale pořád proti,
Mám svůj názor a vy jste něco jak roboti.

Máte naučeny gesta a pocit nadcloveka,
Cejtim se tak taky, vždycky když si nandam make up,
Ale nikdy nejsem zlá, hlavní je pokora,
Jinak z tebe bude mrdka a to myslím doslova.
Musíš tomu vodolat, vždycky bejt sám sebou,
Všechno ostatní ti jinak tyhle divnolidi vemou.
A když nevíš, kým jsi, tak vezmou ti i tebe
A bez duše už nikdy nedosáhnes nebe.
Budeš pořád jen otrok lidí
Jak to ve světě vidíš
A až ty lidi zmizí, tvoje bytí zmizí s nimi.

Doufám, že tohle není tvůj cíl, kým chceš být,
Závidět, pomlouvat a zapomenout žít.
Svoji duši zaprodat prvnímu, kdo ví co chce skončit jako většina, nebýt nic víc než ovce.