Dvakrát gin k tomu dvakrát tonic

Když jsme pili gin tonic dva roky zpátky v báru, kterej už zavřeli, nevěřila bych, že si to budu pamatovat tak barvitě. Najednou si byl jinej, chtěl ses se mnou bavit a pomáhal si mi domů odnyst tašku ze školení. Koukali jsme na Requiem za sen a Pernikovou věž a dost dobře jsme nedokázali pochopit, co hlavní postavy skutečně zažívají. A pak ses dotknul moji ruky a atmosféra byla tak hustá, že se skoro nedalo dejchat. Neohrabaně si mě svlíknul a během pěti minut ze sebe vydal to nejlepší. Změnilo tě to. A změnilo to i mě. Nejlepší kámoš myho ex. Hahaha. Změnilo to můj pohled na chlapský přátelství. Vždycky to může zničit ženská. Hlavně když je dobře vyvinutá a povolná. Sorry, kluci.

Proč na to vzpomínám po takový době? Protože jsme v podobný situaci, protože se zas blíží únor a protože teď už jsi spíš můj kámoš. A protože se mi zas pripominas skoro stejným způsobem. "Pojď na drink, sem smutnej." Jenže ti nedochází, že až budu zas usínat sama, tak budu smutná já. Kde se ve mně vzalo to tahání citů do postele? Asi tam, kde pro mě přestal bejt sex prvotním zájmem. Povídat si a mazlit se. Ses trapná, Saro